Na televizní popularizační cyklus Česká filharmonie hraje a hovoří navazoval v sedmdesátých letech Panton vydáváním alb doplňujících a navazujících na jednotlivé epizody, ve kterých Václav Neumann nejprve rozebíral dané dílo a pak je s Českou filharmonií provedl.
Osmý díl (kat.č. 8110 0018) byl věnován Nikolaji Rimskému-Korsakovi a jeho skladbě Šeherezáda
Z komentáře Z.Vokurky k původnímu albu z roku 1979:
...RImskij-Korsakov (1844-1908) miloval barvitý, půvabný a čistý svět lidových bájí, starých mýtů a pohádek. Studium lidových písní a zvyků obohatilo jeho hudební jazyk i dílo námětově. Korsakovská kresba mořských nálad, rysy fantastičnosti i hravost, často splývající s orientem s opojivou nádherností, groteskností, krutostí i erotickou svůdností, to vše vyslovil v operách. Pohádka o caru Saltánovi a Sadko, v symfonické suitě Antar, ve Španělském capricciu a v jedné z nejslavnějších orchestrálních suit Šeherázě (dílo třicáté páté z roku 1888).
Korsakova Šeherezáda líčí divy a kouzla, inspirovaná slavnou sbírkou pohádek Tisíc a jedna noc...sultán, zklamaný nevěrou žen, mstí se na celém ženském pokolení. Dal příkaz, aby mu každý večer přivedli dívku, kterou dá následující dne popravit. Šeherezáda se zachránila kouzelnou lstí. Každý večer vyprávěla sultánovi pohádku, ale žádný příběh a dobrodružství svých hrdinů nedokončila. Dychtivý sultán Šahriara netrpělivě očekával, jak pohádka skončí. Odkládal popravu ze dne na den, až nakonec od svého krutého rozhodnutí upustí...Rimskému-Korsakovi nešlo o to, aby hudbou detailně vymaloval jednotlivé příběhy. Nechť každý hledá v jeho pohádce jenom ty episody, které povstávají v jeho obrazotvornosti a to je především nálada orientálního prostředí, poezie moře i to, jak nitro krutého sultána jihne pod kouzlem vyprávění moudré Šeherezády.
Šeherezáda je symfonická suita a její čtyři části jsou dokonale vnitřně spojeny hudebním líčením dramatického děje. První část má název Moře a Sindibádův koráb, druhá část O careviči Kalendáři, následuje Láska careviče a princezny a suitu uzavírá Slavnost v Bagdadu, ztroskotání korábu. V celém tomto díle poznáme Rimského-Kosakova jako velkého umělce, citlivého lyrika s neobyčejným smyslem pro jedinečnost pohádkových dějů a náladk, v nichž bohatě rozvinul své umění barevného instrumentálního koloritu a doslova žíznivou fantazii. Šeherezáda je skutečně mistrovský kaleidoskop barev a tvarů, s nimiž se - podle vlastních slov - často mořil až k šílenství.
Neumannovo vyprávění o hudbě Rimského-Korsakova je zakončeno koncertním provedením pouze prvé části symfonické suity - Moře a Sindibádův koráb. Jednak proto, že uvedení celého díla ...značně přesahuje vymezený čas, především je tu důvod ryze hudební, neboť první část obsahuje bohatě rozvinutá témata, vhodná ke snadnějšímu pochopení celkové nálady korsakovské partitury.