Z komentáře k původnímu LP albu SV 8044 resp.DV 5839 vydaného Supraphonem v r. 1962:
...Čtvrtá symfonie Beethovenova B dur, op. 60 vznikla mezi dvěma kolosy: Eroikou a symfonií e moll, op. 67. Toto postavení snad zavinilo její osud. Krásná kompozice zralého mistra se nedočkala této obliby jako její obě sestry. Robert Schumann ji přirovnal ke štíhlé řecké dívce mezi severskými obryněmi: je pochopitelné, že se poněkud ztratila v jejich stínu....
...Čtvrtá symfonie se takové běžné klasifikaci příčí. Potřeba kontrastu, která se vyskytuje téměř u každého tvůrce, žádala změnu látky, jinou tematiku, proti napětí obou sousedních symfonií - Beethoven měl již připraveny náčrtky Osudové - uvolněnost, vlídný pohled na svět a okouzlení životem. Beethoven sestoupil z tragické oblasti Eroiky, aby se potěšil krásou kolem sebe. Vnímal ji stejně citlivě jako jiní lidé, kteří se jí cele vyžívají: znal přírodu - které ostastně zasvětil šestou symfonii, nazvanou Pastorální - okouzlovaly ho ženy a byl by se možná oženil a strávil pokojnou existenci, nebýt nepříznivých okolností, které zabránily, aby se jeho život dostal do regulovaného řečiště občanské spokojenosti, a které naplnily jeho nitro démony.
Ve čtvrté symfonie na čas běsovské síly ustoupily a v jasné chvíli vznikla naráz - bez náčrtků a bolestného úsilí, příznačného pro většinu stěžejních prací Beethovenových - symfonie radostná, svěží, slunná. Beethoven tu mohl v příznivém okamžiku vyjádřit radost z bytí, stát se po dobu tvorby zase zdravým a šťastným jedincem, odložit - byť na krátko - meč bojovníka.....
Dr. Václav Holzknecht