Z komentáře původního LP alba 1 10 1955 vydaného Supraphonem v roce 1976
Smyčcový sextet Zjasněná noc pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, op. 4, vzniklý rok před změnou v druhé číslici letopočtu, je prvním dílem, které Arnold Schönberg (1874-1951) vydal tiskem. Svým pozdějším vývojem skladatel své odpůrce a obdivovatele natolik překvapil, že Zjasněná noc se stala pro prvé i druhé argumentem: buď jako zpětný důkaz zcestnosti Schönbergova pozdějšího atonálního období, nebo jako doklad zastaralého, překonaného počátku, v němž se autor dosud nevymanil z vlivu Wagnera a Brahmse. Přes pevně vyjádřenou tonalitu je však už Zjasněná noc celým svým výrazem nová, jako kterékoli další Schönbergovo dílo. A naopak: dnes i na ona slavná díla Schönbergova, která v desátých a dvacátých letech šokovala současníky, pohlížíme jako na jedno z možných logických navázání na tradiční linii Bach - vídeňští klasikové - německý romantismus...
Tato nahrávka přináší Schönbergovu transkripci pro smyčcový orchestr, kde sóla a tutti zplastičťují skladatelův původní záměr,
a v níž jsou violoncellové hlasy posíleny kontrabasem.
Ačkoli už byly činěny pokusy rekonstruovat ze skic i další věty Desáté symfonie Gustava Mahlera (1860-1911, zůstává skladatelem zinstrumentovaná první věta (Adagio) jako jediný plně autentický doklad o závěrečné tvůrčí etapě velkého rodáka z Kaliště u Jihlavy. Věta má formu příbuznou první větě předchozí Deváté symfonie, o níž Schönberg napsal, že v ní Mahler přestává hovořit jako subjekt a přináší "objektivní, až nezaujatá konstatování". Jiní vykladači spatřují v posledních dvou symfonických dílech Mahlerových projev smíření, ne-li chorobně rezignující životní filozofie, nejsubjektivnější skladatelovu výpověď. Jedno je jisté - z rozměrů Adagia lze usuzovat, jak monumentálně byla Desátá symfonie koncipována, a lze jen litovat, že předčasná smrt nedovolila Mahlerovi toto dílo dokončit. Adagio z Desáté je totiž snad nejvýznamnější symfonickou větou, jakou kdy skladatel vytvořil...
Pavel Skála