Původní LP album DV 5476, které nyní vydáváme digitálně, vydal Supraphon poprvé v roce 1956.
Z komentáře Karla Mlejnka k Nedbalovým baletům na nahrávkách Supraphonu:
Pohádkový děj má na taneční scéně dlouhou tradici; v českém prostředí byl však tento žánr opomíjen.
Teprve OSKAR NEDBAL (26.3.1874 - 24.12.1930) dodal baletnímu divadlu ten pravý lesk a vdechl mu skutečný život.
Jeho první balet - či lépe řečeno taneční pantomima - Pohádka o Honzovi (1902) byl autorovým prvním vykročením do světa tance: český balet dostal v Nedbalovi svého klasika.
Příklon k baletu nebyl u Nedbala překvapením, dal se očekávat, neboť se shodoval s Nedbalovým lidským a tvůrčím typem. Nedbal hýřil melodickými nápady, psal lehce, bez technických problémů.
Balet a později i opereta mu působily radost. V letech 1902-1914 napsal pět pohádkových baletů. Druhý z nich Z POHÁDKY DO POHÁDKY (1908) dodnes dokáže posluchačsky i divácky zaujmout. Jeho příběhy mají velkou výhodu - zná je každé dítě od předškolního věku: princezna Zlatovláska vysvobodí zakletého prince z žabí podoby, chytrý krejčík přelstí ve strašidelném zámku samotného Belzebuba, Šípková Růženka je probuzena k novému životu princovým polibkem, a nakonec - čtyři zvířata na vandru - osel, pes, kočka a kohout - vyděsí loupežnickou chásku tak, že se pobertové dají na zběsilý útěk. Jsou to národní pohádky, které Nedbal zhudebnil s velkým vtipem a poezií.
Balet ANDERSEN (1914) řadu Nedbalových pantomim uzavírá: pod vánočním stromkem ožívají figurky pohádek Velkého vypravěče. Cínový vojáček se zamiluje do papírové panenky, kterou oživuje slavičí zpěv; tanečnici unese čínský císař, vše však skončí šťastně, protože cínový vojáček císaře přemůže - a panenka opět ožije.