Od počátku třicátých let minulého století začaly gramofonové firmy v oblasti populární hudby definitivně preferovat nahrávání písniček z tehdy masově navštěvovaných projekcí prvních zvukových - většinou hudebních - filmů a z podobně masově navštěvovaných inscenací operet, v nichž účinkovaly tehdejší největší hvězdy lidové zábavy. Návštěvníkům po skončení takových představení obvykle zněla v uších některá z chytlavých melodií z těchto filmů či operet, a tak vítali možnost zakoupit si ji na gramodesce, někdy navíc v podání téhož interpreta, kterého měli možnost slyšet z filmového plátna nebo divadelního jeviště. Gramofonové firmy se tehdy předháněly ve snaze uvést na trh co nejatraktivnější verze operetních písniček.
Pokud jde o tuto sestavu operetních melodií, patří v tomto ohledu palma vítězství čtyřem gramodeskám značky HMV, na něž šest hlavních melodií z operety "Lojzička", uvedené v premiéře na podzim roku 1934 v nuselském Tylově divadle, nazpívali přímo interpreti účinkující v této úspěšné inscenaci (tracky 5-6 a 9-10; zbývající dvě písničky z této operety jsme zařadili z gramodesky značky Esta).
Ale to jsme trochu předběhli. Ještě do roku 1933 patří tři úvodní melodie z operety "Jarní bouře" (1-3), která měla v listopadu premiéru ve Velké operetě. Z operety F. A. Tichého "Hanáčtí dragouni" mělo - podle údaje na etiketě gramodesky - pocházet následující tango (4); kdy a kde bylo toto dílo uvedeno, se však zjistit nepodařilo. Do stejné moravské lokality byl zasazen děj operety "Děti Slovače" uvedené na podzim roku 1934 v divadle Uranie - dvě písničky (11-12) natočil na gramodesky divadelní orchestr řízený přímo autorem V. A. Viplerem.
Plodný skladatel Jaroslav Jankovec je autorem hudby k asi osmi desítkám operet. S velkým úspěchem se setkali hlavně jeho "Brandejští dragouni", uvedení původně pod názvem "Jede eskadrona" v roce 1934. Z této inscenace vyšly na gramodeskách dvě písničky (16-17). Ve stejném roce uvedlo nuselské Tylovo divadlo jeho další operetu "Na svatou Annu", z níž vyšlo na gramodeskách pět melodií (18-22).
Z operety J. Weinbergera "Na růžích ustláno" zachovaly gramodesky tři písničky (13-15). Na scéně Velké operety měla premiéru v únoru 1934 a již o necelý rok později byla do českých kin uvedena její zfilmovaná verze. S velkým úspěchem se setkala i další Weinbergerova opereta "Apropó, co dělá Andula?" s premiérou na téže scéně v dubnu roku 1935. Titulní píseň (23) se stala populárním šlágrem, poněkud méně známá je druhá písnička z této operety (24), která byla natočena na gramodesky.
Záhadou je zahalena závěrečná melodie této sestavy - podle údaje na etiketě gramodesky údajně pochází z operety "Děvče z USA". O inscenaci takového díla se ovšem žádné dostupné prameny nezmiňují a ani její autoři nepatří mezi frekventované skladatele operet. Zde je ale třeba upozornit, že údaje na etiketách meziválečných gramodesek nebyly vždy úplně relevantní. V řadě případů totiž anoncovaly skutečnosti, které neměly s realitou nic společného. A nemusel to být ani záměr: z uvedení ohlášené operety (či natočení s velkou reklamou ohlašovaného filmu) nemuselo nakonec z různých příčin vůbec dojít, ač gramodeska již byla na světě.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel