Z komentáře k tomuto CD původně vydanému v roce 1997 firmou Bonton Music a.s.:
ZOLTÁN KODÁLY (1882-1967) byl ve svých uměleckých začátcích ovlivněn hlavně Brahmsem a francouzským impresionismem, ale od roku 1905, kdy začal společně se svým přítelem a vrstevníkem Bélou Bartókem sbírat po celém Maďarsku a v okolních zemích lidové nápěvy, došlo v jeho umělecké orientaci k pronikavé proměně. Oba přátelé sesbíraný folklorní materiál vědecky zpracovávali, publikovali a dokázali svou prací, že maďarská lidová hudba nejsou jen sentimentální cikánské melodie, jak přešly do povědomí posluchačů z četných skladeb romantiků, nýbrž svérázná a svébytná hudební kultura s originální rytmikou a melodikou. Celé toto kulturní bohatství...bylo do té doby téměř neznámé a v komponované hudbě zcela nezužitkované; bylo to tak fascinující, že nemohlo zůstat bez vlivu na vlastní tvorbu obou mladých autorů a pomohlo jim překonat závislost na hudebním romantismu a nalézt vlastní osobitou hudební řeč....nejvýznamnější část jeho (Kodályho) uměleckého odkazu patří vokální hudbě, nicméně v prvních dvou desetiletích své tvůrčí činnosti vytvořil několik významných skladeb instrumentálních...
Violoncello bylo nejoblíbenějším nástrojem skladatele, a proto je zvolil jako prostředníka pro velkou, nesmírně ambiciózní kompozici (Sonáta pro sólové violoncello, op. 8)...vytvořil tak jedno z nejobtížnějších děl celé violoncellové literatury ...Skladba je široce rozložena do tří vět. První je výrazově vypjatá a vzpíná se až do poloh exaltované vášnivosti, druhá přináší nevšedně formovanou melodiku s typickými obraty maďarských lidových nápěvů, kdežto závěrečná část ještě stupňuje virtuózní požadavky, když evokuje divokou, temperamentní lidovou taneční scénu.

Dá-li se říci o některém hudebním skladateli, že měl v mládí ustláno na růžích, pak to byl vedle Felixe Mendelssohna-Bartholdyho především RICHARD STRAUSS (1864-1949).
Jeho otec - první ornista královského dvorního orchestru v Mnichově - mu umožnil navštěvovat zkoušky orchestru i představení dvorní opery, takže ještě po letech vzpomínal Strauss ve svých Pamětech na to, jaký úžasný dojem učinily na desetiletého chlapce Wagnerovy opery Tannhäuser, Siegfried a Lohengrin a jak se nemohl odtrhnout od partitury Tristana. Šestiletý daroval otci k Vánocům svou první skladbu - Vánoční píseň...
Jméno Richard Strauss znala na začátku osmdesátých let již celá Evropa a psalo se o něm jako o "nejvýraznějším hudebním talentu vedle Johannesa Brahmse". Z této doby pochází také Sonáta F dur pro violoncello a klavír, op. 6...V tomto díle se mladý Strauss poprvé setkává se sonátovou formou. Na nejlepších klasických vzorech poučený umělec se snaží vyhovět tradičnímu formálnímu kánonu, ale od začátku je zřejmé, že mu jde spíše o nový zvuk, než o formální konciznost, což se projevuje zejména ve druhé a třetí části. Úvodní věta je myšlenkově nejzávažnější: hlavní téma je sebevědomé a vzletné, lyrická místa mají melodickou vřelost, na konci provedení se autor pochlubí originálním fugatem. Z celého díla je patrná bezstarostnost mladého génia, který opojen vlastními schopnostmi šťastně muzicíruje, nedělá si starosti s novostí svých výrazových prostředků a bez výčitek svědomí s nepřiznává, že Mendelssohn a Schumann jsou mu srdci nejbližší...
Jaroslav Holeček