Z komentáře k původnímu EP albu (Panton 33 0422):
Jestli Duke Ellington už v roce 1931 pojmenoval jednu ze svých skladeb It Don't Mean A thing If It Ain't Got That Swing, chtěl tím zdůraznit skutečnost, že swing je tou nejzákladnější esenci jazzové hudby. Toto anglické slovo ve svém původním významu znamená švih a zřejmě mělo vyjádřit především ono nedefinovatelné a do not nezaznamenatelné napětí, jímž se právě jazz odlišuje od jiných hudebních žánrů. Je však současně jakýmsi globálním synonymem pro jazz třicátých let. Tehdy, jak výstižně konstatoval Lubomír Dorůžka, byl swing všechno: tanec i hudba k soustředěnému poslechu, jemné komorní muzicírování trií a kvartetů i masivní zvuk big bandů, a mimoto - což bylo dříve neslýchané - i volné kombinování bělošských a černošských hudebníků na koncertním pódiu. Tehdy také došlo k prvnímu výraznému prorůstání afro-americké hudby s evropskými prvky, namísto původního neworleánského trojhlasu nastupuje v harmonické sazbě skladeb čtyř a pětihlas a současně se rozšiřuje obsazení orchestrů a vznikají samostatné sekce, pro něž perfektní souhra je základním předpokladem. Významně se uplatňují také tzv. riffy, krátké a jednoduché melodicko-rytmické motivy, které - rány pod improvizovanými sóly - podněcují hudebníky k temperamentnějšímu výkonu zajišťují gradaci celé skladby.
"Králem swingu" je dodnes nazýván Benny Goodman, který si z mnoha swingových hráčů získal největší publicitu a jejím prostřednictvím otevřel tomuto stylu dveře do světa. Vedle velkého orchestru založil i menší komorní skupiny, mezi nimiž čestné místo připadlo kvartetu ve složení klarinet, vibrafon, klavír a bicí nástroje. A právě melodická invence spolu s ohebným
a plynulým frázováním klarinetu, plný zvuk klavíru a barevný přínos vibrafonu spolu s precizní rytmikou bicích zaujaly po letech i Vladimíra Klusáka, který na podzim 1973 založil v Praze nejprve swingové trio (s altsaxofonistou Mezerou a bubeníkem Pacákem), aby zakrátko počtem nástrojů i jejich složením přizpůsobil skupinu svému velkému vzoru. Od ledna 1975 tedy hraje Swing kvartet Praha v dnešním obsazení, jedinou změnou byl nástup bubeníka Ivana Domináka, který na podzim 1976 vystřídal zaneprázdněného Tomáše Procházku.
Swing kvartet je dnes prakticky jediným českým souborem, který cílevědomě a programově pěstuje swingovou hudbu v její čisté formě, navíc bez pravidelně tepající basové linky kontrabasu či basové kytary. Vysvětlení Vladimíra Klusáka je jednoznačné:
Vždy se mi líbila hra černošského klavíristy Teddyho Wilsona a stejně jako on rád využívám co nejvíce levé ruky. Typické decimové chody i další rysy takového projevu však často kolidují s basem, vedeným jiným nástrojem. Proto dávám přednost hře bez kontrabasu - umožňuje mi to lépe uplatnit vlastní koncepci hry na klavír." Čtyři skladby, které si pro svůj debut v Mini jazz klubu Pantonu Swing kvartet připravil, representují dvě samostatné autorské oblasti ve stylově jednotné reprodukci. Vedle dvou amerických swingových originálů, které můžeme alespoň částečně konfrontovat s původním podáním souboru Bennyho Goodmana nahrál Swing kvartet dvě písně zakladatele českého swingu Jaroslava Ježka. Instrumentace Ferdinanda Havlíka jednoznačně dokazují nejen jejich nestárnoucí atraktivitu, ale i schopnost sloužit jako lákavý podklad pro improvizujícího sólistu. A to je v době, kdy by se Jaroslav Ježek byl dožil 70 let, jistě radostné zjištění.
(Sleevenote Stanislav Titzl, 1976)