Komentář k původnímu LP 1117 3656 Supraphonu vydanému v r. 1986:
Pomoravní město Uherské Hradiště je rájem cimbálových muzik. Je až k neuvěření kolik jich může vyrůst, samostatně se rozvíjet a veřejně s úspěchem působit v jednom jediném místě: Hradišťan, Kunovjan, muzika Viléma Zahradníka, staroměstská Dolina, míkovičtí Burčáci... a ovšem muzika Jaroslava Čecha, působící při SKP ROH Uherské Hradiště, jíž patří tato deska. "Čechovci" - tak se jim zkráceně říká - vyšli svého času do světa ze zdejší lidové školy umění, kde byli žáky výborného pedagoga, houslisty a znamenitého cimbalisty Hradišťanu Jaroslava Čecha. Ten je nejen naučil hrát, ale navíc v nich probudil touhu po nevšední písničce, talent ji rozehrál a radost ze společného muzicírování. Jméno učitele, které si vzali za vlastní, je "Čechovcům" stálým kompasem, i když už dávno školu opustili. Hrají s chutí a zájem hudebních institucí o jejich nahrávky je stálý. Ani na desce nejsou poprvé. Tentokrát však přišli s novým pohledem, se snahou zachytit píseň v její přirozené pulsaci - živou píseň, jak ji cítil prof. Vladimír Úlehla. Navrhli natáčení ve starodávné stodole v Míkovicích, kde jsou téměř doma. Jako studio si stodolu vyzkoušeli už předtím v rozhlasové nahrávce a ukázala se zvukově nosná. Bytelné dubové fošny a žebřiny spolu s voňavým senem ohraničovaly nahrávací prostor a zároveň dotvářely přirozený dozvuk. Pro zpěváky i kapelu to bylo vlídné prostředí, kde se zcela uvolnili. Pohleďte na fotografie!
Výsledná deska, kterou držíte v ruce, není profilovým snímkem muziky Jaroslava Čecha. Je spíš prostřihaným záběrem z jedné zábavy, jakýmsi hudebním hodováním. Programově je soustředěná na oblast hradišťského Dolňácka, jehož hudebním osobitostem se "Čechovci" převážně věnují. Desetičlenná kapela hrála v obsazení: ing. Jan Rajmic - primáš, Pavel Štulír a Jaroslav Jančálek - II. housle, RNDr. Josef Snopek - obligát, Michal Zpěvák a Petr Malušek - klarinety, Zuzana Lapčíková - cimbál, Karel Rajmic a MVDr. Ivo Krojzl - violové kontry, Jan Maděrič - kontrabas. K hudebníkům se ještě připojila dívčí skupina a tanečníci. Výsledný obraz muzicírování v míkovické stodole připomíná festivalovou Strážnici v nejlepších, nejspontánnějších momentech. A to byl záměr, který v harmonickém souzvuku se všemi zúčastněnými realizoval umělecký vedoucí muziky Jaroslava Čecha - Jan Maděrič.
Jaromír Nečas