Z komentáře J.Šedy k původnímu LP albu 81 0670-1 111 se skladbami pro klavír autorů
Ludwiga van Beethovena, Bedřicha Smetany a Dalibora C. Vačkáře vydanému Pantonem v roce 1986:

Mezi soudobými českými klavíristkami představuje JINDRA KRAMPEROVÁ (nar.19.9.1906) interpretační typ romantický nejen převahou dramaturgické orientace, nýbrž především dynamismem a fantazijní uvolněnosti a tvořivostí podání. Ženskost je v poetické syntéze, k níž směřuje, zpevněna a zkázněna; v tom se promítají školy, jimiž prošla, i její generační příslušnost. Při studiu se snaží být racionální: přemýšlí, konzultuje...Konfrontuje se s velkými vzory. Při výkonu je potom naopak dominantou jejího projevu spontánnost...Hudba baroka a klasicismu se v repertoáru J.Kramperové usídlila jen jednotlivostmi (Bach, Haydn, Mozart, staří čeští mistři, soustředěněji Beethoven s výběrem sonát, rond a I. koncertem). Větší pozornost věnovala hudbě 20. století (Debussy, Stravinskij, Janáček, Suk, Šostakovič); zvláště její vztah k soudobé hudbě české je oddaný a soustavný, přinesl jí řadu úspěchů a vtiskl jí charakteristiku určité specializace (Bárta, Flosman, Dvořáček, Vačkář, Ceremuga, Košťál, Tausinger, Kalach, Micka).
Hlavní dramaturgickou pozornost věnovala však vždy velké romantické hudbě, která ji nejplněji vyhovuje vzrušující senzibilitou a virtuózním, dramatickým i tragickým gestem
(Schubert, Weber, Mendelssohn, Schumann, Chopin, Smetana, Franck, Brahms, Čajkovskij, Grieg, Saint-Saens, Rachmaninov)
Z nástinu vyplývá, že recitál J. Kramperové na této desce je už v typizaci dramaturgické volby jejím portrétem; je jím i ve způsobu tlumočení jednotlivých skladeb.