Od 3.1. do 7.11. 1923 komponoval Leoš Janáček (1854-1928) svůj Smyčcový kvartet č. 1 "z podnětu L.N.Tosltého Kreutzerovy sonáty". Tolstého dílo na Janáčka již zapůsobilo dříve a v roce 1908 napsal pod vlivem této inspirace Trio pro klavír, housle a violoncello, které bylo dokonce prováděno, ale kolem roku 1912 se ztratilo. Motivický materiál však skladatel využil a proto dokázal tak rychle vytvořit dílo, v němž monomotivismus a montáž těží z podnětů literární předlohy k vytvoření dramaticky komponovaného celku...v dopise z 15. 10. 1924 se znovu vrací k dílu těmito slovy:" ...Jsem sám rozrušen a je to již rok, co jsem to složil. Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou, jak o ní ruský spisovatel Tolstoj psal v díle Kreutzerova sonáta..."
Smyčcový kvartet č. 2 Listy důvěrné vznikal ve chvílích vrcholné tvůrčí koncentrace za pouhých 22 dní od 29.1. do 18.2. 1928. Kvartet vyrůstá jako většina děl dvacátých let ze skladatelova hlubokého vztahu ke Kamile Stösslové.
13.3. 1928 jí o tom Janáček píše:" Když jsem psal ty Listy důvěrné, to Jsi byla živě u mne. Vzpomínkami milými jsem žil, rychleji, tak asi jako květina ve skleníku. Žilo se mi prudčeji, tak jak to má krev žádá..." Janáček se obával, aby ze silného osobního zážitku nevzniklo dílo jen odvozeného účinku - píše proto s obavami Kamile Stösslové:"...Láska veliká - skladba slabá.
A já bych rád: láska velká - skladba slavná..."
Suitu pro dechový sextet Mládí dokončil Janáček těsně po dovršení své sedmdesátky 28.8.1924...je dílem optimistických vzpomínek a radostnou reminiscencí něčeho již dávno uplynulého.
Janáčkovo Mládí je mistrovským dílem skladatelova vrcholného tvůrčího údobí dvacátých let.
Miloš Štědroň