Z komentáře k původnímu LP albu DV 10176 vydaného Supraphonem v roce 1965:
Ani letošní deska Československý jazz 1964 nemůže být ničím jiným nežli pouhou antologií, bilancí toho relativně nejlepšího, nejtypičtějšího a nejpodnětnějšího, co se objevilo v repertoáru špičkových těles a skupin za údobí jednoho kalendářního roku. I náš pokus o vykreslení profilu mnohotvárného proudu, jakým je dnes československé jazzové umění, bude proto zcela bezprostředně závislý na stylové i technické úrovni myšlení našich jazzových hudebníků v oblasti tvorby i reprodukce. Tak tomu bylo i v předchozích letech.
A přece se objeví v bilanci československého jazzu některé nové, ve srovnání s minulými lety snad i překvapivé rysy. Prvý z nich se týká obecných, vývojově zákonitých změn stylového cítění - jestliže ještě v letech 1962 a 1963 bylo možno v českém jazzu nalézt dvě výrazně oddělené linie, z nichž jedna se přikláněla k hard bopovým projevům a druhá rozvíjela (budiž řečeno, že vcelku plodně) intelektualizující pojetí zděděné po west coastu, dochází v poslední době k určité stylové integraci. Výběr snímků je zaměřen takřka uniformně k oblasti navazující tvořivě na hard bop nebo soul jazz....
Další nové rysy, které se podle našeho názoru promítají v obsahu této desky jsou pak již podmíněny specifickou společenskou i historickou situací našeho jazzu. I když počátky moderního českého jazzového projevu lze hledat v letech těsně po druhé světové válce, rozvinula se vlastní praxe moderní jazzové hry až v druhé polovině padesátých let. S tím souviselo nejen určité časové opoždění, ale především fakt, že avantgardní snahy zůstaly poměrně dlouho omezeny na pražské orchestry, případně jen na několik málo souborů brněnských a bratislavských. Kolem roku 1960 formují se však četné amatérské i poloprofesionální soubory v menších městech a dnes se již myšlenkové výboje nejrůznějšího zaměření opírají o skutečně širokou síť souborů z mnoha českých, moravských i slovenských měst. Naše deska se snažila k této specifické změně alespoň v určité míře přihlédnout a v několika případech akcentuje proto výsledky práce mladých mimopražských souborů, mimo jiné i kolektivu slovenského - pochopitelně nebylo pro omezený rozsah možno zahrnout vše zajímavé, co by stálo již dnes za pozornost..