Z komentáře k původnímu LP albu 1 11 0850 vydanému Supraphonem v roce 1970:
...Devatenácté století s nastupujícími národními hudebními kulturami dalo vzniknout také novodobé hudbě španělské, spjaté ve svých počátcích se jménem Felipa Pedrella, ale teprve další generace přesáhla svou tvorbou nacionální rámec. Enrique Granado a zejména ISAAC ALBÉNIZ (1860-1909) byli především výtečnými pianisty lisztovského typu, kteří záhy získali přístup do předních pařížských salónů, kde měla většina jejich převážně klavírních děl premiéry. Albénizovy opery a zpěvohry sice upadly do zapomenutí, ale jeho Španělská suita a cyklus virtuózních klavírních obrazů Iberia neztratily dodnes přitažlivost jako spontánní ohlasy lidové hudby španělských provincií...Jako celek Iberia představuje mnohotvárnou řadu hudebních fresek, evokujících melodickými, harmonickými a rytmickými intonacemi v technicky vypjaté klavírní sazbě atmosféru autorovy vlasti a jejích zvyků.
Slavný klavírní cyklus Gaspard de la Nuit (Kašpar noci) MAURICE RAVELA (1875-1937) vznikl v létě roku 1908, inspirován třemi básněmi v próze ze stejnojmenné sbírky zapomenutého francouzského básníka první poloviny minulého století Aloysia Bertranda. Básně vyvolávají obskurní vize starého Dijonu....Přízračný, chorobný romantismus, plný zmatené mystiky, zjitřil hudebníkovu básnickou představivost v netušené míře. Ravel však není osamocen - vždyť Debussy v téže době pomýšlí na skladbu z podnětu E.A.Poea a roku 1912 Arnold Schonberg...ztvárňuje velmi blízkou dekadentní atmosféru ve svém Měsíčním Pierrotovi.. V kontextu Ravelova díla působí ale tento cyklus jako hluboký kontrast, který dodnes vykladače francouzského mistra vzrušuje."Velmi široce založená a s plným virtuózním aparátem klavírním operující trilogie Gaspard de la Nuit...
Václav Holzknecht ve své monografii z roku 1967 počítá Kašpara noci k "temným skvostům hudby", k čemuž předesílá:"Ale ať je vnitřní popud Kašpara noci jakýkoli, vzniklo tu suverénní umělecké dílo; jeho umělecké hodnoty jsou takové, že se obhajují a ospravedlňují samy"...Ravel sám rád prohlašoval, že jeho dílo není třeba "interpretovat", že stačí hrát pouze to, co je v notách, nutil svého přítele Riccarda Vinese hrát celý cyklus notu za notou nesčíslněkrát znova, dokud nebyl spokojen s výrazem. Teprve potom mohl Vines Kašpara noci v premiéře uvést (9.1.1909).
Každý další klavírista toto dílo chápe samozřejmě po svém - poslechněme si tedy, jak se s Ravelovým cyklem vyrovnal Sequiera Costa.
Pavel Skála