Z komentáře k původnímu LP albu 11 0605 vydanému Pantonem v r. 1976:
VÁCLAV FELIX (*29.3.1928) studoval na hudební fakultě AMU skladbu u Pavla Bořkovce a Václava Dobiáše, hudební teorii u Karla Janečka...
V mládí se Felix uplatňoval i jako komorní hráč a vedoucí pěveckého sboru. Tato praxe ovlivnila žánrové zaměření jeho skladatelské tvorby.
Soustavně se věnuje komorní tvorbě...Ještě početnější je jeho tvorba vokální...K symfonickému žánru se Felix, kromě mladistvých prací koncertantních...obrátil zatím jen třikrát - jeho partitury však získaly pozoruhodné společenské uznání.
Zaujaly svěží melodickou invencí, přehledností orchestrální faktury, barvitou instrumentací a v neposlední řadě hráčskou vděčností...
Radostná předehra, op. 33 (1971) je stručná skladba ubíhající vpřed v rychlém tempu. Je oslavou činorodého optimismu naší současné společnosti.
Symfonie pro ženský hlas a velký orchestr na slova Marie Kudeříkové, op. 39 (1974) je zatím nejzávažnější Felixova partitura. Její koncepce zrála více než desetiletí. Autora hluboce zaujala osobnost mladé české komunistky Marie Kudeříkové, která tváří v tvář smrti v nacistickém vězení vyslovila ve svých dopisech s jedinečnou mravní silou a přesvědčivostí životní program své generace: boj proti válce a fašismu, lásku k lidem a pevnou víru ve vítězství komunistických ideálů.
Klasická sonátová forma umožnila skladateli hudebně ztvárnit velmi rozmanité nápady, emoce a myšlenky v jediném monumentálním díle, které klade na sólovou pěvkyni mimořádné nároky...
Dr. Ledeč