ARS REDIVIVA (Milan Munclinger-flétna, František Sláma-violoncello, Josef Hála-cembalo)


Z komentáře k původním LP albu 1 11 1105 vydanému Supraphonem v roce 1972:
...Zatímco barokní mistři komponují triové sonáty pro dva vrchní melodické hlasy a basso continuo, můžeme Richterovy (1.12.1709 - 12.9.1789) Sonáty označit za pravá klavírní tria. Cembalo je zde osvobozeno od doprovodové generálbasové funkce a je mu svěřena vedoucí úloha v triu. Jeho part je virtuózně a zvukově originálně stylizován, oba další nástroje jej doplňují, doprovázejí, nebo flétna vede s partem pravé ruky cembala expresívní či galantně půvabný imitační dialog. Pomalé věty zaujmou opravdovostí a hloubkou výrazu, Larghetto třetí sonáty připomene pomalou větu ze slavné Mozartovy symfonie g moll nejen podobností témat, nýbrž i celkovým laděním. Finále jsou vždy fugovaná , s jadrně zdravým kontrapunktem a efektivními sólistickými příležitostmi pro všechny nástroje. Je to ryzí komorní hudba s přesným smyslem pro míru bezprostředností nápadu a umělostí zpracování, pro rovnováhu mezi virtuozitou a citovým zaujetím, mezi logikou hudebního myšlení a zvukovým půvabem, k jejímuž osobitému kouzlu pak přispívá jakási stálá oscilace mezi barokními prvky, rokokem a předzvěstí hudební řeči vídeňských klasiků. Jemná
ornamentika, vycizelované detaily a kontrasty mezi vylehčenou konverzací nástrojů na jedné straně a kontrapunktickou důsledností na druhé, to jsou vlastnosti, o nichž se obvykle nejméně hovoří v souvislosti s hudbou českých mistrů osmnáctého století. Určují proto zvláštní postavení Richterovým komorním sonátám právě v tomto kontextu.
A konečně - vzato ryze posluchačsky - jde též o hudbu, pro svůj subtilní, jemně odstíněný zvukový charakter a pro celkové intimní ladění přímo předurčenou pro gramofonovou desku a jejího náročného posluchače.
Milan Munclinger