Komentář k původnímu LP albu 11 0338 vydanému Pantonem v roce 1972:
Takový samozřejmý zázrak. Gramofonová deska. Vezmeš ji a můžeš pozvat na návštěvu třeba L. Armstronga nebo E. Pilarovou, jak zrovna chceš. Možná je ti smutno a chceš si vzít pohádkovou knížku, takový malý výlet do dětství. Jenže už jsi nějak zapomněl číst pohádky, na tvou fantasii se usazuje vrstvička prachu. Chceš se pobavit, prožít dobrodružství, poslechnout si dobrou muziku a při tom všem vůbec nevytáhnout paty z útulného domova? Snadná věc. Stačí vzít správnou desku. "Jazzové nebajky".
Co to vlastně je? Brána do říše fantasie. Deset skladbiček, které ti promění pokoj v jihoamerickou džungli, kde si v bahně nahřívá kajman své revmatické kosti, přinesou sebou řev jaguára i skřeky věčně hladových supů, odvedou tě do zelenavého šera vodního království, říše sasanek a krabů. Jako kouzelný koberec tě odnesou do zámecké obory, do zámeckého pralesa za opičkou Lori stejně, jako ti položí na klín spícího, rozmazleného kocoura, snícího svůj kočičí sen. Je tak opravdový, že máš chuť si jej pohladit. Pod oknem ti kváká rosnička a ty vidíš rybník vstávající z ranních par. Ještě klidně stačíš najít ztracenou ovci a pak kouzelný koberec synkop přistane, deska končí.
Kouzelný koberec, který pro vás utkal Karel Velebný a S+H kvintet. Pět muzikantů, kterým rozhodně nerezaví fantasie. Každý je jiný a přece vytvořili desku, kterou bych zařadil mezi věci denní potřeby. Trocha vtipu, fantasie, snů a představ podaná s naprosto přesvědčivou profesionalitou představuje něco, co by člověk měl mít po ruce, na čem by se neměl usazovat prach. Pět autorů a přece jeden celek, tak přesvědčující, že si opravdu můžete spočítat vousy na bradě modrookého jaguára. A nejen to. Stačí si přečíst obsazení dnešního S+H kvintetu a je snad zbytečné říkat, že to co hrají, je dobrý jazz.
Zdeněk Kašpar, 1973