Z komentáře k původnímu LP 1 11 0227 vydanému Supraphonem v roce 1967:
...Tvorbu Césara Francka (1822-1890) stíhalo za jeho života neporozumění kritiky i oficiálních hudebníků, teprve jeho smyčcový kvartet prorazil konečně na samém sklonku jeho života. O pozdější Franckovu proslulost se zasloužil hlavně jeho žák Vincent d'Indy knihou, věnovanou památce svého mistra, a oddaným kultem, jaký pro Francka soustavně vyvíjela d'Indyho škola - ve své době velmi vlivná - Schola cantorum...Na Sonátě pro housle a klavír A dur vzbudil pozornost autorův sytém - nazvaný později cyklický princip - vytvářejí témata z jednoho základu a používající jednotlivých myšlenek v dalším postupu skladby opětovně a vždy zase v jiné funkci. Prolínání témat poskytovalo skladbě jednotu a zcelenost...sonáta působí svým lyrickým obsahem silně a patří dodnes k nejvíce emotivním a oblíbeným dílům pozdního romantismu.
--------------------------------
Francis Poulenc (1899-1963) se stal známým jako člen umělecké skupiny Šesti vedle G.Aurica, L.Dureye, A.Honeggera, D.Milhauda a G.Tailleferové. Ve spolupráci s básníkem Jeanem Cocteauem znamenal skupina v podstatě reakci na impresionismus a hodlala přinést do hudby náměty pokud lze současné a šokující a skutečně řadou děl tento záměr splnila. Skupina byla ovšem sestavena náhodně z formátů velmi odlišných a tak její soudržnost trvala dost krátce. Francis Poulenc se do Šestky podle záměrů Cocteauových dobře hodil povahou lidskou i uměleckou. Měl zájem o nové podněty - jak svědčí zejména jeho mladé dílo Negerská rapsódie - a vyznačoval se rozmarem typicky pařížským - jak bylo patrné hlavně na jeho buffě na slova Apollinairova Prsy Teirésiovy....Zanechal značně rozsáhlé a pestré dílo, které ho právem řadí mezi čelné autory našeho století.
--------------------------------
Gabriel-Urbain Fauré (1845-1924) byl dlouho považován v hudbě za reprezentanta francouzského ducha a jako takový byl stavěn na prvé místo; zatlačil ho však Debussy a Ravel do té míry, že v poslední době se hledá k Faurému ve Francii znovu cesta a poukazuje se - právem - na jeho vytříbené umění, na jeho šarm a na jeho melodické bohatství, pro něž nezasluhuje zapomenutí už skoro úplného. Díla Faurého se opět vynořují a přijímají s uznáním a úctou. Malá Ukolébavka (Berceause), kterou v Sociétě National v Paříži předvedli houslista O.Musin a skladatel 14. února 1880, svědčí o přednostech Faurého umění zřetelně. Zvukový půvab zajistil dílku ostatně popularitu dodnes.
Václav Holzknecht