Z komentáře k původnímu LP albu 1 19 1573 vydaného Supraphonem v roce 1974:
Se jménem JANA SEIDLA (*25.12.1908 - †23.6.1998) ...je ve vědomí většiny z nás spjata melodie některé z jeho četných masových písní, zejména "Kupředu, zpátky ni krok"..., velké kantáty "Výzva k boji", triptych Odkaz Julia Fučíka a Vzkaz živým a sbory a sborové cykly, z nichž právem asi nejznámější je cyklus Polnice slávy na texty Fr. Halase. Ale vidět takto Jana Seidla bylo by hrubým zjednodušením..Seidlův profil je bohatší a jeho tvorba obsahově i žánrově pestřejší - ostatně stejně jako bohatý a pestrý byl i skladatelův život.
Proto také výběr skladeb na této profilové desce obrací pozornost k jiným méně známým, ale stejně významným oblastem Seidlovy tvorby a chce zejména přiblížit jeho tvorbu nejnovější...
modernost cítění i smysl pro tradici se svérázným způsobem spojovaly v Seidlových úpravách lidových písní. Platí to i o zpracování lidových koled. K některým ze stovky, jež v klavírní úpravě vydal za okupace, se vrátil v roce 1951 a zpracoval je pro dětský sbor s dechovým kvintetem. Výběr z nich, rozšířený o některé další, připomíná v našem souboru tuto prvou fázi Seidlovy tvorby a také svět dětí, který byl jeho čistou inspirací...Lovecká symfonie je vlastně koncertem pro lesní roh, využívá nejen charakteristické barvy a techniky tohoto nástroje, ale staví i na tradičních loveckých signálech...Zajímavou syntézou poměrně různorodých prvků tradice - tentokrát i hudby umělé, italianizujících prvků hudby buffózní, vřelosti smetanovské komiky i přísné kompozice fugové - je předehra Giocosa, komponovaná v roce 1973...Tato zatím poslední Seidlova skladba ukazuje tak znovu a opět v novém světle spojení oněch základních pólů jeho tvorby tradice a modernosti - tradici formy a modernost pohledu, potvrzuje tak základní linie jeho umělecké profilu.
Miroslav K. Černý