Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 1890 vydanému Supraphonem v roce 1981:
Komorní orchestr Leoše Janáčka (KOLJ) vznikl v první polovině šedesátých let z iniciativy několika členů tehdejší Státní filharmonie Ostrava.
Jejich zájem o komorní hru a interpretaci barokní, předklasické, klasické a soudobé hudby našel uplatnění v komorním sdružení,
které si dalo do svého názvu jméno Janáčkovo. Po prvních letech hledání se v souboru ustálil počet 11 hráčů bez dirigenta....
Nyní je KOLJ jedním z komorních souborů Janáčkovy filharmonie Ostrava...Na této jejich gramofonové desce jsou některé méně známé
sinfonie italských mistrů baroka.
Už v raném baroku se hojně pěstovala v bohatých šlechtických domech italských měst instrumentální komorní i ensemblová hudba,
dodávající lesku okázalým společenským událostem. Kromě Bologni, Milána, Říma a Neapole byly to hlavně Benátky, v té době stále ještě nejrušnější
středisko společenského života, kde působili skladatelé, kteří snad nejvíce ovlivnili vývoj italské barokní orchestrální hudby.
Po roce 1650 se zde vyvíjí benátská operní sinfonia - ouvertura, provozovaná také koncertně. V té době bylo zvykem označovat instrumentální
ansámblové skladby .V té době bylo zvykem označovat instrumentální ansámblové skladby synonymickými názvy
"concerto", "sinfonia" i orchestrální "sonata". Takto označené skladby jsou většinou psány pro čtyřhlas rytmicky samostatných hlasů s basso continuo...
V Benátkách působil také většinu svého života GIOVANNI LEGRENZI (1626-1690). Dnes se setkáváme s jeho hudbou jen výjimečně, ale jeho jméno se často připomíná v hudební historii jako jméno skladatele, jenž propracoval formu instrumentální sonáty a svého času dosáhl velké obliby jako operní skladatel...
Jedním z prvních skladatelů, kteří použili formy concerta grossa, v němž je postaven proti sobě zvuk skupiny sólistů a orchestrální tutti, byl
ARCANGELO CORELLI (1653-1713). Tohoto skladatel a znamenitého houslistu můžeme označit za poslední článek řetězu italských komponovaných sólových a triových sonát, který se táhne celým 17. stoletím. Corelli působil v Bologni a pak přes třicet let v Římě..TOMASO ALBINONI (1671-1750 byl patrně Lengrenziho žákem. Napsal několik oper, významné kantáty a dvojhlasá až pětihlasá instrumentální díla...
Typickou ukázkou concerta grossa je skladba pro smyčce č. 9 z op. č. 3 FRANCESCA MANFREDINIHO (1680-1748). Také on patří k plejádě komponujících houslových virtuosů, jimiž Itálie v 2. polovině 17. století a po celé století osmnácté zaplavovala téměř celou Evropu...
FRANCESCO DURANTE (1684-1755), příslušník neapolské skladatelské školy, který kupodivu nenapsal ani jednu operu, se přiklání v chrámové hudbě k archaizujícímu slohu Palestrinovu, avšak ve svých instrumentálních koncertech je na svou dobu natolik moderní, že jeho hudba dosahuje místy až klasicistního výrazu, jehož příkladem je právě V. Concerto in La z jeho osmi koncertů pro smyčce...
Dr Karel Steinmetz