Symfonická věta pro tři trubky a orchestr Vox clamantis z roku 1969 patří mezi vrcholné filosoficky zaměřené partitury PETRA EBENA (nar.1929). Podobně jako v předchozím oratoriu Apologia Sokratus zde skladatel svébytnými hudebními prostředky promluvil k základním otázkám existence člověka, které lidstvo vzrušují už po tisíciletí. Chtěl vyjádřit, jak sám řekl, "vývoj od bloudění a hledání, od volání do tmy, ztrácejícího se bez odpovědi někde v dálce (atmosféra na počátku skladby) až k poznání a jistotě (ladění závěru věty), od rapsodického typu starého synagogálního zpěvu v první trubkové ploše až k přísné řeči chorálu v poslední, třetí expozici trubek"....
Symfonická věta pro klavír a orchestr Ex post z roku 1963 představuje v tvorbě JIŘÍHO DVOŘÁČKA (nar.1928) významný vývojový předěl. Znamená jednoznačný příklon k avantgardní hudební poetice první poloviny 20. století, z níž je dílu blízká zejména tvorba Prokofjeva. Skladatel o díle napsal:"Skladba vznikala těžce a zdlouhavě, snad až neúměrně k skromnému výsledku. Ovšem tvůrčí záměr mi práci neusnadňoval. Chce-li se člověk se značným zpožděním "dodatečně" vyrovnat s nějakým významným - a řekněme přímo trpkým - okamžikem svého života, není se co divit, že to nepřebolí za týden. Kéž by na to alespoň v mojí kompozici stačil tak krátký čas".
II. symfonietta je dosud posledním dílem PAVLA BOŘKOVCE (nar.1894)....Jednovětý celek díla je vybudován s obdivuhodnou stavebnou sevřeností a výrazovou jednolitostí, jíž je dosaženo při použití velmi bohatého hudebně myšlenkového materiálu. Ve středním dílu skladby převažuje energická a dráždivě svítivá, briózně vypointovaná hudba, prozrazující osobitý skladatelský rukopis Bořkovce - avantgardisty; krajní díly a zejména závěr jsou výrazem zralé životní moudrosti.
Fragment pro velký symfonický orchestr JOSEFA BOHÁČE (nar.1929) vznikl roku 1969. Titul se vztahuje k zamýšlenému obsahovému záměru, nikoliv snad k nějaké nedefinitivnosti tvaru díla....Návrat úvodní hudby před závěrem už nedosáhne vzrušené dravosti ze začátku: dílo vyzní náznakem čehosi zlomeného a nedosloveného...
Jaroslav Smolka