Z komentáře k původnímu LP albu 1 1 01880 vydanému v Supraphonu v roce 1976, jež nyní vydáváme poprvé digitálně:

JOSEF MYSLIVEČEK (*9.3.1737 - † 4.2.1781) náleží k nejznámějším jménům českých hudebních dějin, jeho dílo k jejich nejméně probádaným úsekům. Na této skutečnosti má zřejmě svůj velký podíl okolnost, že o Myslivečkovu popularitu se zasloužili dříve beletristé než interpreti a muzikologové. Výrazná křivka skladatelova romantického osudu, charakteristická prudkým vzestupem ke slávě a pádem do neštěstí, znovu a znovu odvracela pozornost publika od díla k životu, od tvorby k osobě. I když ani dnes není Myslivečkovo dílo známo v takovém rozsahu, jaký by mohl posluchačům zprostředkovat představu o celé jeho skladatelské osobnosti, přece jen koncertní provádění, vydání a nahrávky několika jeho děl v posledních desetiletích poskytují určitý obraz jeho tvůrčího typu....
Myslivečkovy KVINTETY pro smyčce jsou typem starší cyklické formy - a to jak svou třívětovostí, která je ještě spojuje s formou ouvertury, tak způsobem kompozice...dokazují oprávněnost názoru, že tento český umělec byl v mnohém předchůdcem Mozartovým. Ne tak ve způsobu práce - ta je u Myslivečka méně komplikovaná - jako spíše v bohatství a dokonce i ve druhu hudebních nápadů. Svým způsobem vede od Myslivečka k Mozartovi "následnická linie" přímější než od Haydna. Jsou si totiž bližší silnou emocionalitou tvůrčího typu, jejich hudba je nervnější, více poznamenána senzibilitou evropského jihu a asymetricky rozmarnými prvky rokoka...Kvintety "božského Čecha" představují nám svého tvůrce především jako melodika nevyčerpatelné invence...A jestliže jej tedy v kontextu světové hudby označujeme jako "předchůdce Mozartova", pak v kontextu hudby české by mohl být pro svou velikou uměleckou spontánnost zván tak trochu "předchůdcem Dvořákovým"; s ním má společné i to, že jeho hudba je schopna přinášet radost i úplným hudebním laikům, je - obrazně řečeno - jednou z nejschůdnějších cest k Parnasu.
Olga Zuckerová