Z komentáře k původnímu LP albu 1110 2625 vydanému v Supraphonu v roce 1980:
Nejen přísné vývojové zákony, nýbrž i rozmary paní Módy ovlivňují běh hudebních dějin. Ta či ona forma, ten či onen nástroj přicházejí do obliby,
aby po čase upadly v zapomnění. Takovou "zlatou dobou" flétnových koncertů byla 3. čtvrtina 18. století...
Koncerty pro flétnu napsali i dva STAMICOVÉ, Jan Václav Antonín a jeho starší bratr KAREL FILIP (*7.5.1745 - † 9.11.1801).
Karla Stamice (Stamitze) považuje německá muzikologie za "svého" houslistu a skladatele. Byl žákem svého otce a Johanna Christiana Cannabicha,
v r. 1762 se stal hráčem mannheimského dvorního orchestru...Je znám svým neklidným životem, který ho jako učitele a virtuosa na housle a violu d'amour zavedl do všech koutů Evropy.
Složil asi 50 symfonií, kolem 25 koncertantních symfonií a více než 50 sólových koncertů...Koncert G dur pro flétnu, smyčcový orchestr, 2 hoboje a 2 lesní rohy ad lib., op. 29,
je poučen mannheimskými tradicemi...Nechybělo mnoho a flétnový koncert dalšího českého emigranta JOSEFA MYSLIVEČKA (* 9.3. 1737 - † 4.2.1781)...
by nebyl dožil našich časů. Milan Munclinger o tom ..vypráví:"Jeho objev je dílem šťastné náhody. V roce 1943 jsem nalezl jeho rukopis v univerzitní knihovně v bývalém Breslau (nynější Wroclaw)
a poznamenal si jeho signaturu...Rukopis přežil válečné zničení města a s pomocí archivářů wroclavské univerzity jsem jeho fotokopie konečně získal...."
Vydání koncertu z roku 1975 nese titul "Concerto in Re"..Myslivečkův koncert je předkládán českým (i zahraničním) diskofilům vůbec poprvé;
nahrávce Stamicova koncertu konkuruje na světovém trhu zatím jen nahrávka Wanauska a vídeňského orchestru Pro Musica za řízení Heillera
(ta ovšem v kombinaci s fagotovým a 3. klarinetovým koncertem skladatele). Z repertoárového hlediska je tedy deska cenným přínosem.