Z komentáře k původnímu LP albu 1110 3628 vydanému Supraphonem v roce 1985:
...Pozdní romantikové dospěli v žánru symfonie k syntéze: vyšli z formy a skladebné techniky klasicismu vídeňské školy a přijali její pevnou architekturu, důslednou logiku tematické
práce a úspornost vyjadřovacích prostředků...; zároveň ponechali hudbě svých symfonií fantazijní volnost, básnivost a schopnost zobrazovací a výrazové konkrétnost,
jakou může mít a má hudba neprogramní. Proto jsou pro nás pozdně romantické symfonie Brahmsovy, Dvořákovy, Čajkovského, Borodina, Francka, v určitém omezení i Brucknerovy
stále živým pramenem uměleckého poznání a krásy.
Význam Brahmsova tvůrčího činu na poli symfonie vynikne výrazně při porovnání s historickými souvislostmi vzniku skladeb téhož žánru u jiných skladatelů pozdního romantismu...
Brahmsova I. symfonie byla v epoše pozdního romantismu prvým nesporným vítězstvím, jež na poli neprogramní symfonie sklenulo vývojový most mezi vrcholnými symfoniemi Beethovena a Schuberta a poslední čtvrtinou 19. století. Avšak i po ní mohou být s Brahmsovými symfoniemi 1- 4 měřena jen díla ojedinělá - tj. Čajkovského symfonie č. 4 - 6, Dvořákovy č. 7 - 9, Brucknerovy č. 5 - 9 a Franckova d moll symfonie..
Jaroslav Šeda