CD 11 1112-2 vydal Supraphon v roce 1989 - nyní je posíláme i do digitálních obchodů.

Umělecký vliv FRANZE LISZTA (1811-1886) je patrný po téměř celé 19 století. Po oslnivé kariéře klavírního virtuosa začal Liszt od čtyřicátých let
klást stále větší důraz na své schopnosti skladatelské, zcela ve smyslu nového romantického ideálu programní hudby.
V symfonické básni "Prométheus" (1850) vzdává poctu slavné postavě dávných legend, v níž viděl Liszt "apoštola humanity":
Titan, který ukradl oheň bohům a dal jej lidstvu, byl za své jednání potrestán, ale dobro, které udělal, bude sloužit lidstvu na věky.
Symfonická báseň "Orfeus" (1854) vznikla pod vlivem slavné opery Christopha Willibalda Glucka, kterou Liszt studoval, mimo jiné, ve výmarském Královském divadle.
Skladba je glorifikací velkých lidských citů v meditativní, lyrické hudbě.
Symfonickou báseň "Tasso" (1849) složil Liszt jako předehru k dramatu stejného jména od Johanna Wolfganga Goetha, dílo bylo provedeno ve Výmaru k stému výročí autorova narození.
Liszt tak skládal poctu italskému renesančnímu umělci, tvůrci epické básně La Gerusalemme liberata, jednomu ze svých idolů.
Ve své hudbě vyjádřil tragický osud básníka i jeho posmrtné uznání - proto má dílo podtitul "Lamento e Trionfo".
Orchestrální věta Siegfriedova idyla (1870) je vzácnou výjimkou. Práce je soukromé povahy, inspirována narozením skladatelova syna Siegfrieda.
Obsahuje motivy Wagnerových oper Siegfried a Valkýra.
.