Z komentáře k původnímu LP albu 1110 3190 vydaného Supraphonem v roce 1983, jež nyní vychází poprvé digitálně:
DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ (1906-1975) byl člověkem s příliš jemnou mechanikou senzibility. Všechny hranatosti a ostří života zaznamenával s vypjatou citlivostí. Dílo, jež nám odkázal, je nejvíce vzrušující právě tím faustovským zápasem, ústícím většinou do katarze, jakou požadoval Aristoteles - s jejím očištěním hrůz. Ten jedinečný dotek dramatu velikých myšlenek a citů, spočívajících v těžce vybojovaném procesu k nezahalenému pohledu,
který člověk staví k branám života, pociťujeme při vnímání Symfonie č. 10 Dmitrije Šostakoviče...
Dílo vznítilo tak neobvyklou prudkost rozdílných názorů a polemik, vyhrotilo a rozčeřilo hodnotící hladinu do tak ostrých protikladů, že něco podobného se stalo pouze v třicátých letech, kdy byla poprvé provedena Lady Macbeth Mcenského újezdu (Kateřina Izmajlovová)..
Běh času, jenž bývá v těchto věcech zpravidla nejpovolanější a nejblíže spravedlnosti, ovšem rozhodl jinak. Šostakovičova Desátá je dnes jednou
z nejreprezentativnějších autorových partitur, přinášející nadto bilanci tvůrčích zkušeností i výpovědí, jak je tvůrce lapidárně formuloval těmito slovy:"Chtěl jsem v tomto díle vyjádřit lidské tužby a utrpení"...
Jiří Štilec