Antonín Dvořák - Klavírní kvartet č. 2 Es dur op. 87 (1889), Josef Suk - Klavírní kvartet a moll op. 1 (1891)

Klavírní kvarteto Josefa Suka: Radim Kresta - housle, Eva Krestová - viola, Václav Petr - violoncello, Václav Mácha - klavír

Stalo se již tradicí na koncertech i nahrávkách uvádět společně díla Dvořákova a Sukova: učitel a jeho oddaný žák, tchán a jeho zeť… Navíc oba zde uváděné klavírní kvartety vznikly v rozmezí pouhých dvou let. Tím ovšem veškerá podobnost končí. Dvořákův opus 87 nese pečeť osobní zralosti a tvůrčí plnosti 48letého skladatele, jenž prožívá zářivé poledne svého života. Nedlouho po dokončení kvartetu Dvořák přijal místo profesora kompozice na pražské konzervatoři; vpravdě osudový krok - zejména pro sedmnáctiletého Josefa Suka, který patřil mezi nejnadanější studenty vybrané do Dvořákovy třídy. Suk byl na konzervatoř přijat v osmi letech coby zázračné dítě, o několik let později již cestoval po světě jako sekundista vyhlášeného Českého kvarteta. Svůj Klavírní kvartet (vznikající již pod Dvořákovým vedením) označil symbolicky opusovým číslem 1. Dílo odráží skladatelovu dobovou autostylizaci do vášnivě rozevlátého bouřliváka, v jímavé melodice a něze si však nezadá se svým Mistrem. Soubor nesoucí v názvu Sukovo jméno (dříve Ensemble Taras) prokázal své výjimečné kvality na mezinárodních soutěžích (vítězství na Concorso Salieri-Zinetti ve Veroně a ACM Premio Trio di Trieste) i na světových koncertních pódiích. Z nahrávky je zřejmé, že tito mladí umělci mají Dvořáka a Suka ve své krvi.

Zralý Antonín Dvořák vs. teenager Josef Suk - souboj se dvěma vítězi