Z komentáře k původnímu LP 1 10 1668 vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Čelným představitelem jedné z nejdůležitějších větví české hudební emigrace v Německu, tzv. mannheimské školy byl JAN VÁCLAV STAMIC (nar. 19.6. 1717 v Havlíčkově Brodě, zemř. 27.3. 1757 v Mannheimu). Pocházel z české rodiny varhaníka Antonína Stamice, jenž byl také jeho prvním učitelem. Záhy se stal uznávaným houslistou, o čemž svědčí hlavně zprávy o veliké slávě, kterou získal Stamic svými vystoupeními při korunovačních slavnostech Frankfurtu....
Pro mannheimskou školu, kterou vedle Stamice reprezentují další čeští skladatelé, František Xaver Richter, Anotnín Fils a Jiří Čart, je typická celá řada nových prvků po stránce formální i melodické. U sinfonie začala převládat čtyřvětost (přidáním menuetu s triem) a co je ještě důležitější - v prvé větě cyklu se objevily zárodky sonátové formy (přibylo jednoduché provedení v podobě sekvencí a imitací), kterou později
propracovali k dokonalosti vídeňští klasikové. V melodice se objevil tzv. mannheimský vzdech (sekundový průtah) a začaly převládat durové tóniny nad mollovými. Barokní "terasovitá" přednesová dynamika byla vystřídána prudkým crescendem a decrescendem a objevily se nové zvukově barevné efekty, které byly podmíněny vynikající úrovní mannheimského orchestru.
Miloš Pokora