Do druhé části výběru národních písní byly zařazeny nahrávky z konce dvacátých a z třicátých let minulého století. Přednášejí je čeští operní, operetní a koncertní pěvci za doprovodu klavíru i orchestru. Z několika snímků zaznívají též dobové pěvecké soubory.
Hlavní rozdíl mezi tímto a předešlým výběrem národních písní z let 1902-1910 představuje použití již elektrického způsobu nahrávání gramodesek, na nějž většina firem přešla zhruba v letech 1925-1928. Takto natáčené snímky dokázaly zachytit mnohem širší část zvukového spektra při celkově sníženém šumu nahrávky, který byl charakteristický pro dřívější snímky nahrávané akustickým způsobem.
Pozorný posluchač má možnost porovnat vůbec poslední nahrávky tenoristy Otakara Mařáka z roku 1933 (tracky 11 a 12) s jeho o třicet let staršími snímky, zařazenými do předchozího výběru národních písní. Tenorista Emil Kural (track 13) natočil v roce 1937 na gramodesky značky Ultraphon pouhé dva snímky, o šest let dříve však nazpíval pro etiketu Odeon řadu populárních písniček pod pseudonymem Eddy Král.
Vokální soubor "Pražské pěvecké kvarteto" (track 2) natočil v roce 1929 pouhých šest snímků na gramodesky značky Ultraphon. V dobových propagačních materiálech byli jeho členové - pánové Žalman, Myšák, Kraus a Eliška - s odkazem na populární pěvecké kvarteto z USA "The Revelers" označováni za "Pražské Revelers". Další známý český "Pěvecký sbor Křížkovský" (tracky 6 a 7) nahrál ve třicátých a čtyřicátých letech pro firmy Ultraphon a Esta řadu snímků. O identitě pěveckého sboru "Pražská dvanáctka", zařazeného jako bonus na závěr tohoto výběru, nejsou bohužel známé žádné bližší údaje. Jistá je pouze skutečnost, že v roce 1929 tento soubor nazpíval v improvizovaném nahrávacím studiu v jednom z pokojů pražského hotelu Flora několik poměrně zajímavých snímků na gramodesky značky Edison Bell Radio o průměru 20 cm.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel