Z komentáře k původnímu LP albu 1110 2625 vydanému v Supraphonu v roce 1980:
Nejen přísné vývojové zákony, nýbrž i rozmary paní Módy ovlivňují běh hudebních dějin. Ta či ona forma, ten či onen nástroj přicházejí do obliby,
aby po čase upadly v zapomenutí. Takovou "zlatou dobou" flétnových koncertů byla 3.čtvrtina 18.stol.- podle M.Munclingera tehdy propukla přímo jakási "flautomanie", kdy nejen W.A.Mozart, ale téměř každý významný český emigrant (mj. František Xaver Richter, Antonín Fils, Jan Křtitel Vaňhal, František Benda, František Vincenc Kramář-Krommer) napsal svůj příspěvek ke koncertantní literatuře pro tento nástroj...
Koncerty pro flétnu napsali i dva Stamicové, Jan Václav Antonín a jeho starší syn Karel Filip. KARLA STAMICE (Stamitze) (*7.5.1745 - †9.11.1801) považuje německá muzikologie za "svého" houslistu a skladatele...v roce 1762 se stal hráčem mannheimského dvorního orchestru..Složil asi 50 symfonií, kolem 25 koncertantních symfonií a více než 50 sólových koncertů...Koncert G dur por flétnu, smyčcový orchestr, 2 hoboje a 2 lesní rohy ad lib., op. 29, je poučen mannheimskými tradicemi...
Nechybělo mnoho, a flétnový koncert dalšího českého emigranta JOSEFA MYSLIVEČKA (*9.3.1737 - †4.2.1781)...by nedožil našich časů.
Myslivečkův koncert je předkládám český i zahraničním diskofilům vůbec poprvé; nahrávce Stamicova koncertu konkuruje na světovém trhu zatím jen nahrávka Wanauska a vídeňského orchestru Pro Musica za řízení Heillera...
Z repertoárového hlediska je tedy desky cenným přínosem.
JAN HECL studoval flétnu nejprve na pražské konzervatoři u Františka Čecha a potom na AMU u zasl. umělce Josefa Boka. Hned v roce absolutoria získal 1. cenu dechové soutěže Pražského jara. V roce 1968 se stal členem Pražského dechového kvinteta, s nímž absolvoval
i významné zahraniční zájezdy. Pro sólistickou činnost je Hecl vybaven širokým repertoárem, v němž vedle stěžejních koncertů klasické literatury zaujímá významné místo i hudba soudobá.
Milan Novotný