Z komentáře k původnímu LP albu 11 0576, které poprvé vydal Panton v roce 1970 a jež nyní vychází poprvé digitálně:
ZDENĚK ŠESTÁK (1925) představuje v současné české hudební kultuře vzácný tvůrčí typ, pozoruhodný svou mnohostranností.
Za svou nejvlastnější profesi, jíž také věnuje nejvíce sil, považuje Šesták kompozici. Získal k ní spolehlivé základy studiem na pražské konzervatoři
(prof. Hlobil a prof. Krejčí), přičemž mu vydatně prospěla i vlastní hudební erudice ve hře na varhany, klavír, flétnu a violu a v činnosti sbormistrovské.
Šestákův odborný rozhled však sahá ještě dále. Zájem o hudební historii a estetiku jej přivedl ke studiu musikologie na Karlově universitě v Praze;
zde si dokonale osvojil techniku historické práce a absolvoval universitní studia vybaven pro další obor činnosti, jemuž se oddává s nadšením skutečného objevitele zapomenutých hodnot....
Šesták je citlivým a přemýšlivým hudebníkem. Pustí-li se do nějakého kompozičního úkolu, musí k němu mít závažný inspirující podnět.
Není typem skladatele, který by kalkuloval své projekty s chladnou hlavou, ale není ani typem spontánního a zcela živelného autora...
II. Symfonie, dokončená v roce 1970 a věnovaná Symfonickému orchestru Čs. rozhlasu a dirigentu J. Hrnčířovi, je Šestákovým stěžejním opusem, a to ve filosoficky vyhroceném obsahu i v kompozičním rozvrhu. Autor používá tradičních formálních postupů, mnohdy značně uvolněných k účinné konfrontaci náladových ploch, jejichž rejstřík sahá od dramatických a brutálně útočných poloh ke kontemplativním, lyrickým pasážím. Instrumentační technika je v tomto díle v pevném souladu s obsahovou naléhavostí, do jejíž atmosféry je posluchač vtažen od prvních taktů.
Karel Mlejnek