Z obalu původního LP (1 15 2228): ...shodou okolností na témže pódiu se během Pražských jazzových dnů v březnu 1976 představili veřejnosti i členové Klávesové konklávy Jonáš - Růžička - Viklický. Z iniciativy pořadatelů této akce Jazzové sekce Svazu hudebníků vzniklo spojení tří výrazných sólistických individualit, které rázem zaujalo posluchače natolik, že se toto původně vysloveně příležitostné seskupení začalo objevovat na jazzové scéně stále častěji. Z jednoho z těchto veřejných koncertů pochází také zvukový záznam na této desce.
Zvláštní zvuková přitažlivost hudby, kterou členové Konklávy produkují, pramení kromě jiného ze spojení dvou elektrických klavírů se zvukem tradičního akustického nástroje...Každý z členů Konklávy přispěl do jejího repertoáru několika vlastními skladbami, jejichž výběr přináší tato deska. Jejich společným znakem jsou modální systémy praktikované v současném jazzu. Díky těmto principům, které osvobodily jazzové improvizátory ze svěrací kazajky schematických harmonických šablon, se pak zvláště pianistům podařilo vymanit ze svazujícího vlivu romantické a v krajním případě debussyovské akordiky, o němž v souvislosti s jazzovým pianem kdysi s despektem hovořil Stravinskij. Navíc zároveň otevírají nové prostory právě pro onen druh hudební konverzace, jimž mezi sebou komunikují sólisté Konklávy. Z tohoto rámce poněkud vybočují vyloženě sólisticky koncipovaná Viklického balada Bubliny upoutávající spíše atmosférou výrazu než skicovitě nahozeným motivem (autor se v ní vyměnil místo u akustického klavíru s Jonášem) a spontánní přídavek v podobě klasické Parkerovy dvanáctky Au Private, jejíž téma je zde netradičně interpretováno v kvartové sazbě, a v jejímž závěru se ve čtyřaktových úsecích vystřídají vedle jednotlivých sólistů i členové doprovodné rytmické skupiny...

Zvláštní zvuková přitažlivost hudby, kterou členové Konklávy produkují, pramení kromě jiného ze spojení dvou elektrických klavírů se zvukem tradičního akustického nástroje. Ve stereofonním obraze nahrávky jsou situovány do levého kanálu elektrický klavír Emila Viklického, z prostředku zaznívá klasický Petrof ovládaný Gabrielem Jonášem a vpravo je umístěno další elektrické piano Karla Růžičky. Byl to právě tento typ elektrických nástrojů značky Fender Rhodes, který se tak výrazně zasloužil o zájem provázející od sklonku 60. let jazzové pianisty. Zdá se, že jeho výrobce zdárně korunoval téměř padesátiletou snahu o využití elektroakustiky ve spojení s klávesovou mechanikou piana, započatou kdysi německým fyzikem prof. Nernstem v podobě tzv. Neo-Bechsteinova klavíru. Nadto některými svými vlastnostmi, konkrétně pak zejména proveditelností crescenda a decrescenda na jediném tónu či akordu umožněném pomocí speciálního knoflíkového regulátoru, vyšel tento Fenderův klavír (a obdobné nástroje firem Wurlitzer, Hohner aj.) vstříc právě jazzové interpretační praxi… (Sleeve-note Antonín Matzner)

(Sleeve-note Antonín Matzner)