Z komentáře k původnímu LP albu 1410 2755 vydanému Supraphonem v roce 1981 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
ZDENĚK ŠESTÁK (1925), ve skladbě žák E.Hlobila a M.Krejčího, se ve své dnes už rozsáhlé tvorbě zaměřuje na tři oblasti a v každé z nich dosáhl znamenitých výsledků. Je autorem šesti symfonií, v oblasti vokální řady cenných sborových cyklů, v nichž podnětně využívá forem instrumentální hudby, a v oblasti hudby komorní se věnuje především tvorbě pro dechové nástroje...Koncert pro smyčcový orchestr (1974), vznikl v sousedství děl, která lze v dosavadní Šestákově tvorbě považovat za klíčová nejen pro vyhraněnost osobité hudební řeči, ale i pro charakter inspiračního zdroje, jímž jsou silná básnická sdělení (Apollinaire, Biebl, Nezval)...zazněl v premiéře 10.3.1975 na Týdnu nové tvorby českých skladatelů v Domě umělců v Praze v nastudování Symfonického orchestru Čs. rozhlasu za řízení Josefa Hrnčíře, je nespornou ukázkou šťastné autorské inspirace a je výrazným přínosem nejen v kontextu Šestákova díla.
VIKTOR KALABIS (1923), čelný představitel své generace, žák E.Hlobila a J. Řídkého, je typem umělce, jemuž je vrozen mimořádný smysl pro stavebnou dokonalost a vyváženost proporcí, který všem jeho dílům - ať je již jejich výrazové sdělení jakkoli proměnlivé - vtiskuje pevný řád...Koncert pro cembalo a smyčcový orchestr, op. 42 vznikal od 19.10.1974 do 29.8.1976 v Jindřichově Hradci na objednávku, kterou autor komentuje slovy:"Znám-li interpreta, je-li mi blízký jeho svět a vážím-li si jeho umění, to se potom píše dobře a s chutí. Tak také vznikal tento koncert. Byl věnován mé ženě, Zuzaně Růžičkové, která si koncert vyžádala. Přání znělo: napiš veselý koncert. Není nic těžšího, než splnit toto zdánlivě prosté přání. Vždyť veselost jakoby ze soudobých skladeb vyprchala a podaří-li se vám přece jen něco radostného, nebudete se zdát dost "hlubokým a soudobým". Přesto si myslím, že všichni toužíme po trošce radosti, proč se tedy o to nepokusit? V roce 1953 vznikal klavírní koncert také na objednávku mé ženy...Možná, že proto obě skladby jakoby patřily k jednomu okruhu představ"...Že chtěl autor posluchači nabídnout především příjemnou hudební atmosféru, to potvrzuje i "neefektní" závěr díla, které zaznělo poprvé 2.4.1977 ve Smetanově síni na Týdnu nové tvorby českých skladatelů v interpretaci Zuzany Růžičkové a Dvořákova komorního orchestru, řízeného Vladimírem Válkem.
Pavel Skála