Z komentáře k původnímu LP 1110 3187 vydanému v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
1. rapsódie pro klarinet a orchestr CLAUDA DEBUSSYHO (1862-1918) je chronologicky nejstarší z trojice skladeb na naší desce, jejichž společným znakem je vždy jinak osobitě pojatý koncertantní prvek. Vznikla v roce 1910 pro soutěž klarinetistů na pařížské konzervatoři. Rapsódie byla komponována původně s průvodem klavíru, ale dodatečnou instrumentací nesmírně získala na umělecké působivosti. Sám autor si svého díla velice cenil, ale nám se dnes v kontextu celé jeho životní tvorby zdá poněkud neosobně chladné, i když jeho poetické kouzlo a snový opar, jím je zahaleno, je bude vždy činit zajímavým pro posluchače i interprety.
MANUEL DE FALLA (1876-1946) svůj koncert pro cembalo zkomponoval pro proslulou umělkyni Wandu Landowskou. Nic však nebylo uměleckému založení slavného skladatele¨
tak vzdálené, jako vnějšková okázalost efekt, a tak původní kompoziční záměr vyústil po tříletém úsilí (1923-1926) do díla zvukově komorně přitlumeného a výrazově cudného, v němž je pět sólově obsazených nástrojů rovnocenným partnerem cembala. Fallova díla jsou dokonale vyvážená a vybroušená jako diamant. Jeho třpyt sice nezahřeje, ale přesto se nám tají dech nad jeho krásou. Takový je i třívětý Koncert pro cembalo a komorní soubor...Umělecký profil FRANKA MARTINA (1890-1975) je dán geografickou situací jeho rodné země. Švýcarska, s prolínajícími se kulturními vlivy germánskými a románskými i inspirující atmosférou vzájemného působení domácích tradic a světových avantgardních proudů. Jeho projev je osobitým spojením tonální hudební řeči s dodekafonicky formovanou melodikou i s určitými archaizujícími formálními podněty, jako je třeba princip concerta grossa, zajímavě aktualizovaný právě v Malé koncertantní symfonii pro cembalo, klavír, harfu a dva smyčcové orchestry z roku 1945....Četná koncertní provedení Malé symfonie dokázala, že se jejímu tvůrci podařilo všechna úskalí úspěšně překonat a skladba je stále jeho nejhranějším dílem vůbec.
Jaroslav Holeček