Z komentáře k původnímu LP albu 8111 0295 vydanému Pantonem v roce 1982 a vycházejícímu nyní v Supraphonu poprvé digitálně:
Je známo, že osobnost Vítězslava Nováka i jeho tvorba vyrůstala v těsném sepětí s dobou. Jako občan se Novák přimkl k protifašistické lidové frontě, jako skladatel se vyslovil neméně výrazně: už Jihočeská suita z roku 1937 obsazuje výzvu k boji za odvrácení fašistického nebezpečí, ve dnech Mnichova vznikl mužský sbor k 30. září 1938; ze stejných pocitů hořkosti a odporu vznikla symfonická báseň pro orchestr a varhany op. 67 De profundis, violoncellová sonáta a v témže roce, 1941, Svatováclavský triptych, který jasně vyjádřil víru v osvobození českého národa. Varhany volil V. Novák v této době zřejmě záměrně jako nástroj monumentálního dramatického charakteru...
Druhý autor této desky, Petr Eben, má k varhanám ojedinělý vztah. Je jak známo výborným varhanním improvizátorem, ale nejen to: jeho tvorba pro varhany představuje v současné české hudební tvorbě novou, osobitou kapitolu, neboť se v ní objevují pozoruhodné stránky moderního využití nástroje. Není náhodou, že Ebenovy kompozice pro varhany jsou hojně hrány doma i v zahraničí - už v roce 1958 to byla Nedělní hudba, v roce 1964 Laudes a v roce 1972 Chorální fantazie.
Poslední skladbou určenou varhanám je Faust, suita pro varhany, která vznikla z hudby k inscenaci Fausta ve vídeňském Burgtheatru. Autor tu záměrně revidoval dosavadní jednostranné zaměření nástroje. Chtěl vyjádřit polaritu dobra a zla v jedné osobě, neboť smyslem Goethova dramatu jistě není hra Boha s Mefistem o Fausta, ale boj těchto protikladů v jeho nitru. Proto chtěl Eben obě polohy svěřit jedinému nástroji ...
Eva Pensdorfová