Již sedmé pokračování našeho cyklu gramofonových nahrávek písniček z úspěšných českých operet zahajují čtyři tituly z velkého úspěchu sezony 1938-1939 - byla jí revuální opereta Srdce za milion o třech jednáních a osmi obrazech s hudbou Jaroslava Jankovce. Na závěr - jako přídavek (track 27) - jsme zařadili úryvek z této operety zaznamenaný na soukromé nahrávací fólii, který obsahuje i ústřední melodii nazvanou "Usmívej se, usmívej". V jejím přednesu se střídají tři největší hvězdy tehdejšího Tyláčku v pražských Nuslích - Ferenc Futurista, Máňa Hanková a Fanda Mrázek.
Z operety Bílý kavalír s hudbou Romana Blahníka, kterou uvedla pražská Velká opereta na podzim roku 1938, zaznamenaly gramofonové desky tři tituly (tracky 5-7). V této souvislosti stojí za zmínku, že v roce 1930 uvedla pražská Vinohradská zpěvohra operetu Jak se Jim Plendik pokanadil, jejíž alternativní název zněl také Bílý kavalír. Není však známo, že by mezi oběma těmito operetami existovala nějaká souvislost.
Hašlerova opereta Dcera druhé roty byla uvedena ve Švandově divadle v Praze divadelním podnikatelem a komikem Járou Kohoutem jako "velká národní opereta o třech jednáních a šesti obrazech". V září roku 1938, tedy v pohnutých dnech mnichovských, tato opereta zároveň uzavřela éru Kohoutova ředitelování ve Švandově divadle. Píseň "Vy oči krásné" je na tomto výběru úmyslně uvedena ve dvou velice rozdílných verzích (tracky 8, 9): Jára Pospíšil totiž na desce Ultraphon zpívá refrén i verzi v rytmu slowfoxu, zatímco konkurenční nahrávka na gramodeskách firmy Esta je aranžovaná jako tango a pěvecké Bohemians-duo zpívá jen verzi této písně. Karel Hašler do této operety zařadil také svoji starší píseň "Už je to všechno marné", kterou již v roce 1934 osobně nazpíval svým dyšným tenorem na gramodesky značky His Master's Voice.
Z "veselé operety z českého venkova, plné lásky, ale i zloby, naplněné laskavým humorem" s hudbou Eduarda Ingriše U panského dvora zaznamenaly gramodesky pouze píseň "Tydli-tydli-tydlita", i když v této operetce nepochybně zaznělo povícero písniček. Podobně poměrně málo informací máme o inscenaci operety Americké tempo, kterou ve stejnou dobu uvedlo Městské divadlo v Ostravě. Gramodesky značky Ultraphon zaznamenaly z této operety píseň "Nejvroucnější láska" v podání Járy Pospíšila a Aleny Trendové, jinak též členky Ingrišova oblíbeného dívčího pěveckého tria Ingriš Babies.
Další úspěšná opereta s hudbou J. Jankovce Svět o tom ví byla poprvé uvedena v Brně v roce 1936 pod názvem Přijde jaro, přijde. Gramofonová společnost Esta ovšem natočila tři písně z tohoto díla (tracky 16-18) až poté, co ho pod novým, světáčtějším názvem uvedla v lednu roku 1939 pražská Velká opereta.
V souvislosti s pohádkově zbarvenou, do příbramského kraje dějem posazenou operetou na hudbu Josefa Stelibského Na šťastné planetě, z níž gramodesky zaznamenaly čtyři písničky (tracky 19-22), vyjádřil ve své knize "Opereta" Luděk Pacák obavu, že plodnost jejího autora, který "napsal v sedmi letech osm operet a připočteme-li k této číslici asi 50 filmů, docházíme k součtu nad pomyšlení velkému, skrývá jedno velké nebezpečí, a to jest přepracovanost". Naštěstí se tato jeho obava nepotvrdila.
Písničky z operety Odtroubeno inscenované již v roce 1936 byly sice zařazené ve čtvrtém dílu našeho cyklu, nicméně u příležitosti konání X. všesokolského sletu v Praze do ní její autor Jaroslav Jankovec aktuálně zakomponoval sletovou vložku s názvem "Mámo, já chci sokola" (track 26). Na gramodesku značky Ultraphon ji nazpívalo mužské pěvecké Ultraphon-duo, ač by text této písně mnohem více slušel ženské vokalistce.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel