Z komentáře k původnímu albu 1 11 1487 vydanému v Supraphonu v roce 1974 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Začátek Českého noneta je spjat s pražskou konzervatoří. V tom smyslu byl však impuls k jeho vzniku zcela náhodný. Skladatel Bohuslav Taraba napsal v roce 1922 Tři meditace pro zvláštní obsazení deseti nástrojů - flétnu, klarinet, anglický roh, dva fagoty, lesní roh a smyčcové kvarteto. Jejich provedení byl z vybraných posluchačů pražské konzervatoře ad hoc sestaven soubor. Pro mladé umělce se stalo toto vystoupení 14. března 1923 události a jednoho z nich - houslistu Emila Leichnera - inspiroval koncert k myšlence, která později vstoupila do dějin českého interpretačního umění. Emil Leichner se stále častěji vracel k podnětu Tarabovy skladby, až společně s violistou V.Kamilovem Kolenatým, violoncellistou J.Černým , kontrabasistou L. Rautenkratzem, flétnistou V.Voseckým, hobojistou A.Stoupou, klarinetistou J. Mizerou, fagotistou V. Netušilem a hráčem na lesní roh E.Kauckým dal dohromady soubor, jenž poprvé oficiálně vystoupil na Žižkově 17. ledna 1924 jako České noneto...Debut souboru se setkal s příznivým ohlasem, objevily se však i hlasy skeptické z hlediska jeho budoucnosti. České noneto se dostalo do repertoárové krize a po pěti letech činnosti se rozpadlo. Jedině Emil Leichner zůstal věrný své myšlence a neochvějně věřil v budoucnost Noneta.. Uvědomil si, že klíč k ní je pouze ve vzniku nových skladeb a proto také v tomto směru vyvinul velké úsilí. Obrátil se na J.B.Foerstra, Aloise Hábu, Jaroslava Řídkého a další skladatele....Na koncertu ve Vídni v březnu 1932 byly uvedeny již dva soudobé české nonety! Nastal okamžik zlomu, který s největší pravděpodobností rozhodl o celé příští orientaci souboru a tím i o jeho budoucnosti. Noneto nabízelo nový kompoziční problém, dráždící svou nesnadností...Další důležitý mezník tvoří v této historii rok 1951. Tehdy se České noneto stalo komorním souborem České filharmonie a dostalo se konečně do té výjimečné výhodné situace, že se mohlo plně soustředit ke své práci a jen na ní založit svou existenci V roce 1958 se soubor obrací na Bohuslava Martinů, aby pro České noneto něco napsal. Bohuslav Martinů slíbí a půl roku před svou smrtí (6. února 1959) svůj slib splní....Vzniklo dílo, které je ozdobou nonetové literatury a které připravilo Českému nonetu při světové premiéře 27. července 1959 na festivalu v Salcburku jeden z nejkrásnějších úspěchů v jeho historii.
Současné České noneto nezůstalo nic dlužno své slavné tradici a na koncertech doma i na nesčetných zahraničních zájezdech propaguje především současnou českou skladatelskou tvorbu. Z ní připomeňme především Dobiášův nonet O rodné zemi, Kalabisův Klasický nonet, Dětskou suitu Jiřího Jarocha z roku 1952 a Divertimento Jiřího Pauera z roku 1961. Poslední dvě díla obsahuje také tato nahrávka.
Podle statě dr. Vladímíra Šefla