Z obalu původní EP desky (8135 0005): Na jazzové zpěvačky nebyla naše historie nikdy příliš bohatá, a tak ty významnější bychom lehce spočítali na prstech jedné ruky. Tím vděčnějšího přijetí se dostává Janě Koubkové, interpretce, která se díky svému tvrdohlavému zaujetí jazzovým vokálem vypracovala až na současnou československou špičku. A nejen to: její nezničitelný entuziasmus se nakažlivým způsobem přelévá i na spolupracovníky, především ve třech skupinách, v nichž sama hraje vedoucí roli: v původně dívčím vokálním kvartetu, ale nyní již jen triu Hot tety, v tandemu s kytaristou Zdeňkem Hráškem a v ambiciózní doprovodné skupině nazvané Horký dech Jany Koubkové.
Protože jazzové zpívání není jen tak lecjaké prozpěvování a kritické úsudky kolegů-muzikantů bývají neúprosně přímočaré a upřímné, nemívají to začínající interpretky právě lehké. Jana Koubková (nar. 1944) však vedle onoho pro ni už tak charakteristického zaujetí pro vše jazzové měla od začátku v ruce jeden důležitý trumf: totiž solidní muzikantské základy.
Její první krůčky se uskutečnily ve známém Dětském rozhlasovém sboru profesora Kulínského, už tradiční líhni kvalitních interpretů. Přes další studium zpěvu a účinkování v Uměleckém souboru ČKD Praha vedla její cesta na Lidovou konzervatoř a odtud do vokální skupiny Jiřího Linhy, kterou v roce 1963 spoluzakládala. Po dvou letech přešla do sboru Lubomíra Pánka, odtud do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a pak do Inkognito kvarteta. Poté doprovázela spolu s Irenou Rezkovou německou šlágrovou hvězdu Roye Blacka, působila u Kučerovců a s tanečními kapelami procestovala téměř celou Evropu. Po krátké spolupráci s Jezinkami a C & K Vocalem už přišel na řadu jazz.
První zastávkou bylo Jazz sanatorium Luďka Hulana, který poskytl Janě v roce 1975 první příležitost stoupnout si k mikrofonu před skutečné jazzmany a získávat důležité zkušenosti. Nepravidelná spolupráce se Sanatoriem však nemohla tak agilní ženu jakou Jana je plně vytížit, a proto paralelně s Hulanem účinkovala také s Jazz Half Sextetem saxofonisty Viktora Kotrubenka. Tady však byla její role poněkud jiné než v Sanatoriu, a navíc velice specifická. V komorně laděném triu působícím ve složení vokál, tenorsax a basová kytara vede Janin hlas společně s Kotrubenkovým tenorem střídavě hlavní melodii nebo doplňuje harmonii skladeb, přičemž barevně dodává každému dílu třetí dimenzi. Jak tato skupina zní, o tom se můžete přesvědčit poslechem jiného alba z edice Mini Jazz Klub s pořadovým číslem 16.
Dnes je ovšem hlavní zájem Jany Koubkové soustředěn na práci se skupinou Horký dech J. K., založenou v roce 1978. Její jádro tvoří pětičlenná rytmická skupina, v níž jsou všichni jednotliví členové nezastupitelní pro své osobní muzikantské přednosti. Pianista Kalhous, kytarista Hrášek, baskytarista Durczak, bubeník Malina a hráč na conga Tomek tvoří společně s Janou Koubkovou tvůrčí tým, který rozhoduje společně o tom, kam se bude ubírat umělecké snažení celého kolektivu. V současné době doplňuje tuto rytmickou skupinu ještě variabilní dechová sekce v počtu od jednoho do čtyř hudebníků - za zmínku však stojí, že v budoucnu by Jana ráda nahradila dechové nástroje lidskými hlasy, které by měly plnit úkoly melodické sekce.
Ideálem Jany Koubkové je vytvářet vlastní a osobitou hudbu, jež vychází z jazzových kořenů, ale současně do sebe vstřebává prvky domácí hudební tradice. Výrazové prostředky nejsou ničím omezeny - své místo tu mají jihoamerické rytmy, stejně jako český, slovenský nebo cikánský folklór. Pracovním krédem Jany Koubkové a jejího Horkého dechu je vytvářet jazzovou atmosféru všemi dostupnými hudebními prostředky, mezi nimiž mají své místo právě tak vzrušený šepot či jiné konkrétní zvuky. Lépe než slova však tyto záměry přiblíží poslech tří původních novinek na tomto albíčku: pocházejí z autorského okruhu mladých spolupracovníků Horkého dechu Ilji Cmírala a Dana Fikejze a vyplňují úspěšně další mezeru v širokém stylovém rozpětí současného československého jazzu. (Sleeve-note Stanislav Titzl, 1979).