Z komentáře k původnímu LP albu 1 12 1633 vydanému Supraphonem v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Děj Ariadny je zpracováním známého antického příběhu o statečném Théseovi, který osvobodil Athény od potupného úvazku vůči krétskému králi Minovi. Athéňané mu totiž museli posílat každý sedmý rok sedm jinochů a sedm panen. S jednou takovou výpravou se Théseus vydá na Krétu, je stejně jako ostatní zavřen do Labyrinthu a přemůže tam nestvůru Minotaura. Za pomoci dcery krále Mina Ariadny, jež se do hrdiny zamilovala, najde východ z Labyrinthu. Ariadna s Théseem uprchne na ostrov Naxos. Tam Théseus po několika dnech dívku opustí a vrací se s ostatními Řeky do své vlasti...Ariadna zprvu nechápe a nevěří: až vzdalující se loď na obzoru ji přesvědčí. Je zdrcena, v duši se jí promítá obraz všech dnů prožitých s Théseem. Volá na něho pomstu bohů a přitom cítí, že jej vlastně stále ještě miluje. V zoufalství vzpomíná na své krásné dětství, na svou matku; nemůže se s mířit s tím, že ona, pýcha krétské říše, má zahynout na pustém ostrově...Rozpoutá se divoká bouře a Ariadna ze strachu před ní i ze zoufalství nad vlastním osudem se vrhá do rozbouřených vln. Podle ohlasu v různých tehdejších novinách a časopisech se dá soudit, že uvedení Ariadny bylo jednou z dobových senzací...Myšlenka spojit mluvené slovo s hudbou v hudebně dramatický útvar patří sice J.J. Rousseaovi, ale Benda ji dokázal uskutečnit takovým způsobem, jako se to žádnému hudebníku před ním nepodařilo...že právě v sedmdesátých letech 18. století sáhl tak bezpečnou rukou po dvou účinných dramatických formách (po melodramu a singspielu) a ztvárnil je tak působivě, je důsledkem toho, že nebyl jen hudebníkem, ale i přemýšlivým člověkem, který se dovedl ve své době správně společensky orientovat a rozpoznat, čeho je umělecky nejvíce potřeba.¨
Z knihy Z. Pilkové Dramatická tvorba Jiřího Bendy