Z komentáře k původnímu LP albu vydanému Supraphonem v roce 1989 a vycházejícímu nyní poprvé digitálně:
Benjamin Britten (1913-1976) vstoupil jako jeden z mála britských skladatelů 20. století na světovou hudební scénu a udržel se na ní ne jedním, nýbrž desítkami děl. Svou hudbou výrazně podtrhl povahu doby, v níž žil. Byl především dramatikem a jeho Peter Grimmes, Zneuctění Lukrécie (The Rape of Lucretia), Albert Herring a třináct dalších oper vytvářejí základní hodnotu hudebně-dramatické tvorby našeho věku. Je tu ovšem i celá série drobnějších i rozměrnějších skladeb, v nichž se Britten představuje jako brilantní glosátor a zábavný společník. Britten byl nejednou nazván hudebním pragmatikem: nerozpakoval se psát hudbu pro film či divadlo, rád komponoval pro určité interprety, kteří pak jeho hudbu uváděli do života. A nutno zdůraznit, že tak vždycky činil na vysoké úrovni, s dokonalou znalostí nástrojů, s nasazením všech fines kompoziční techniky a s uplatněním instrumentační i vokální virtuosity. Je to i případ několika hobojových skladeb, jež představují Brittenovu souhrnnou práci v tomto oboru...
Karel Mlejnek