Z komentáře k původnímu LP albu 1 15 0904 vydanému Supraphonem v roce 1971 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Hudba na této desce je sice zcela odlišná od té, kterou vyhrávali elektronkoví roboti, symbolizující konec tisíciletí na světové výstavě v Osace, ale také nelze tvrdit, že by snad vyplývala z dnešní módy secesních deček, starých kávových mlýnků, starých automobilů, či byla poplatná vlně anglických comedy bandů a starých music hallů. Třicet let již existuje jazzový revivalismus, oživil starší slohová období jazzu a co více, mnohé načrtnuté dobové umělecké hodnoty rozvinul a zpopularizoval pro širší posluchačské okruhy. Nejde tedy o módní výstřelek, ale o hudbu, která má již své pevné místo v hudebním světě. THE JAZZ FIDLERS patří mezi revivalistické orchestry, které se zaměřily na klasický jazz dvacátých let a především na hudbu černošských velikánů té doby, jakými byli Joe King Oliver, Louis Armstrong, Johnny Dodds, Fletcher Henderson atd. Toto stylové zaměření si orchestr dal do vínku již při svém založení v lednu 1966. Všichni jeho členové již dříve hráli v různých pražských kapelách, jako byly: Malostranský dixieland, Buggle Boys Jazzband, Tuxedo Jazzband, The Cats Jazzband atd. (Od samého začátku bylo však snahou orchestru nikoliv pouze kopírovat zvolené stylové předlohy, ale vytvořit vlastní styl, který by vznikl přetvářením nejlepších uměleckých projevů tradičního jazzu podle vlastních představ a který by se neuzavíral ani před vlivy ostatních stylových oblastí historického jazzu. Soubor tedy vlastně navázal na snahu o vytvoření české tradiční jazzové školy, kterou již od druhé poloviny padesátých let představovalo Traditional Jazz Studio.)...Za dobu existence se obsazení orchestru několikrát proměnilo a doplnilo, ale stylové zaměření i umělecké cíle zůstaly stejné. V poslední době se upnula pozornost kapely i na bělošský jazz dvacátých a raných třicátých let. O tom do jisté míry svědčí i repertoár této desky, který pro mnohé znalce tradičního jazzu bude jistým překvapením. Především se tu dostávají našim posluchačům méně známá repertoárová čísla raného jazzu i předcházející ragtimové éry. Setkáváme se tu se jmény slavných interpretů i skladatelů ragtimů, bělošského klavíristy Josepha Lamba a samotného zakladatele této hudby Scota Joplina. Klasický černošský jazz je představován jmény Fletchera Hendersona, Louise Armstronga, Doc Cooka, Jelly Roll Mortona a Tinny Parhama. Bělošský neworleánský jazz je zastoupen Santo Pecorou a Johnny Wiggsem, zatímco bělošský jazz pozdních dvacátých let symbolizuje jméno trumpetisty a skladatele Bixe Beiderbecka. Stylové předlohy evokují i příslušné nástrojové obsazení, v němž se například objevují ve dvou skladbách i housle, zhusta používané ragtimovými orchestry na přelomu desátých a dvacátých let. To by ovšem mohlo svádět k názoru, že jde o přepisy historických snímků mladými muzikanty, ale poslech předložené desky nás přesvědčuje, že tu JAZZ FIDDLERS pod vlivem opojení dobovou hudební atmosférou vytvářejí zcela osobitou, zajímavou a hezkou muziku, kterou mohli nahrát právě jen oni.
Zbyněk Mácha, 1971