Od konce roku 1935 lisovala gramofonová firma Esta na základě dohody s německým koncernem Deutsche Grammophon AG pro domácí trh také gramodesky značek Brunswick a Polydor, ale stále ještě byla její finanční situace kritická. Z asi 350 nových snímků, které Esta v roce 1936 natočila, byla více než polovina nahrávek v podání zahraničních souborů a zpěváků určena na export do Maďarska a Bulharska, nicméně velký problém představovalo inkaso plateb za tuto v podstatě práci ve mzdě.
Pro domácí trh stále ještě nahrával drtivou většinu snímků orchestr Harryho Hardena, který občas doplňovaly dechová Hudba 28. pěšího pluku, Benešova dechová hudba či na snímcích určených pro Slovensko Cikánský orchestr Jožky Pihíka. Kuriozní výjimku představovala gramodeska s nahrávkou melodie nazvané "Noc v Addis Abebě" (track 3) s podtitulem "bulharské písně", v provedení údajně jazz orchestru s původním zpěvem. Oním jazz orchestrem byl bulharský lidový soubor kapelníka Ramadana Lolova, zpěv byl bulharský a s Habeší neměl tento snímek nic společného, i když druhá strana této gramodesky obsahovala skladbu "Habešský fox" v podání stejných interpretů.
Několik málo snímků natočil pro etiketu Esta v roce 1936 trampský soubor Zlatá hvězda za doprovodu orchestru Harryho Hardena (tracky 9-11). V pozdější fázi existence tohoto pěveckého kvartetu byl jedním z jeho členů tehdy začínající zpěvák Rudolf Kreisinger, známější později pod uměleckým jménem Rudolf Cortés.
Trochu exotiky vnesl mezi četné nahrávky lidových polek a valčíků soubor označený na etiketě jako Owahy Players, který tvořila rodina havajských hudebníků Tau a Rose Moeových, hostujících tehdy v baru pražského hotelu Juliš. Naopak velice známými tituly "Staré topoly" a "Vesničko má pod Šumavou" (tracky 19 a 20) přispěl do repertoáru nahrávek Esty mnohačlenný Sbor Svazu mandolinistů a kytaristů v Praze, který pro tuto etiketu natočil už jen dva další tituly.
Od konce roku 1936 začala Esta využívat služeb oblíbeného tenoristy Tino Muffa. Ten do té doby zpíval hlavně na gramodeskách německé firmy Lindström, která u nás vydávala gramodesky značek Homocord, Parlophon a Odeon. V polovině téhož roku se však z československého trhu musela v důsledku opakovaných zvýšení cel na dovážené gramodesky stáhnout. Dvě melodie v podání Tino Muffa - tracky 25 a 26 - také dnešní výběr nahrávek z produkce firmy Esta v roce 1936 uzavírají.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel