Z komentáře k původnímu LP albu 0 15 1455 vydanému v roce 1974 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Poválečná Evropa se brzy začala zajímat o to, co se po dobu její násilné izolace událo za oceánem na jazzové scéně. Nebylo to málo. Vykrystalizovala swingová hudba a naplnila široké řečiště taneční a populární hudby, na dvaapadesáté newyorské ulici debutoval moderní jazz a část jazzového publika i hudebníků začala objevovat předcházejícím obdobím zasuté umělecké hodnoty historického jazzu. Revivalistické hnutí se stalo svébytnou součástí dalšího vývoje jazzové hudby. Jeho začátky lze sledovat již na přelomu třicátých a čtyřicátých let, kdy několik amerických i evropských publicistů a kritiků začalo orientovat svou práci na popularizaci původního neworleánského a chicagského jazzu, jakož i na afroamerickou lidovou hudbu, která vedla ke vzniku jazzu na sklonku devatenáctého století. Staré gramofonové desky vydaly svá svědectví a nastal takřka hon na všechny jazzové veterány, kteří stály u kolébky jazzu. Nositeli tohoto odkazu se pak staly malé bělošské skupiny na západním pobřeží Spojených států, v Austrálii a posléze i v Evropě. A byl to právě revivalistický hraný tradiční australský jazz, který v roce 1947 a 1948 dal Evropě největší inspirační injekci v podobě zájezdu Graeme Bella a jeho Dixieland Jazz Bandu...V roce 1947 přijel Graeme Bell se svým orchestrem jako součást australské delegace na první Mezinárodní festival mládeže a studentstva do Prahy. Zde také začala historická cesta australského souboru po evropském kontinentě. V kavárně Fénix a Gramoklub Praha pro něj uspořádal turné takřka po všech větších českých a moravských městech. Na letáku se tehdy psalo, že se našemu obecenstvu dostává poprvé možnost uslyšet ryzí autentický improvizovaný jazz v jeho původní tradiční klasické formě a že tyto koncerty budou představovat dějiny jazzu, v nichž zazní pochodový jazz v duchu starých neworleánských kapel z konce minulého století, klasický jazz, stompy a ragy, neworleánská blues atd. A australský soubor plnil důsledně tato předsevzetí jak na koncertech, tak i při nahrávání pro Supraphon. Dvanáct nahrávek, pořízených na podzim roku 1947, je uvedeno na této naší desce. Byly původně vydány na deskách standardních a osm z nich později vyšlo i na supraphonských LP deskách. Tak se vlastně dostává našim zájemcům o tradiční jazz po prvé do rukou souborné vydání pražských nahrávek Bellova orchestru na velké dlouhohrající desce. Graeme Bell a jeho Dixieland Jazz Band se nám tu představuje v nejlepším světle i při srovnání s jinými nahrávkami tohoto orchestru. K tomu jistě přispěla i atmosféra, která tehdy zavládla v nahrávacím studiu a vřelé přijetí ze strany československých jazzových fanoušků, kritiků i hudebníků. Právě proto věnoval australský soubor našim posluchačům dvě skladby: Czechoslovak Journey a Walking Wenceslas Square, které vyjadřují pocity členů orchestru v době jejich pobytu v Československu. Z dalších nahrávek patří pak zejména Dallas Blues a I Wish I Could Shimmy Like My Sister Kate k těm nejlepším, které kdy vznikly při nahrávání revivalistických skupin...
Zbyněk Mácha