Z komentáře k původnímu LP albu 1111 2826 vydanému v Supraphonu v roce 1981 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Pražské dechové trio si vybralo pro svůj recitál tři skladby českých autorů, které časově spadají do druhé poloviny třicátých let tohoto století.
BOHUSLAV MARTINŮ (1890-1959) psal své Čtyři madrigaly pro hoboj, klarinet a fagot v prosinci 1937, dokončil je v Nizze na Nový rok 1938. Zastupují početnou skupinu komorních skladeb v obrovitém rozsahu jeho celého díla. Čtyři madrigaly patří závěru skladatelova pařížského období (1923-1940), do doby, kdy Martinů po dokončení opery Julietta staví proti ní jako závažný protipól významná díla symfonického dramatismu: Concerto grosso pro komorní orchestr a Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. Celá tato etapa obsahuje zároveň již podstatu pozdější syntézy stylu Bohuslava Martinů, jenž v sobě integruje podněty motorického konstruktivismu pařížských dvacátých let, neoklasicismu, neobarokních i jazzových inspirací a záměrného výrazového i tektonického oproštění autorových skladeb lidového charakteru...IŠA KREJČÍ (1904-1968) již titulem Trio - divertimento pro hoboj, klarinet a fagot naznačil, že i v tomto díle šel dále svou cestou důsledného neoklasicismu, k němuž bychom mohli najít paralelu v některých skladbách pařížské Šestky na jedné straně nebo Sergeje Prokofjeva na straně druhé, a jenž mu byl vlastní po celou jeho skladatelskou dráhu. Ve čtyřech kratičkých větách tria se střetává hravá drsnost harmonických disonantních srážek s jasným metrickým pulsem i rytmickým průběhem, průzračnou homofonní fakturou, krajní ekonomikou formy i přehlednosti tektoniky. Trio bylo napsáno v roce 1935, poprvé provedeno v následujícím roce. KLEMENT SLAVICKÝ (nar.1910) zkomponoval své Dechové trio pro hoboj, klarinet a fagot na jaře roku 1937. Již v tomto mladém díle můžeme nalézt ve vyhraněné podobě prvky typické pro stylový vývoj skladatelův, jež se připisuje moravským ohlasům v jeho tvorbě a které se později osamostatňují od přímých vzorů k vlastnímu životu uvnitř skladatelova osobního stylu. Je to především bezprostředně působící uvolněnost výrazu v rapsodicky založené melodice i typu dramatického založení celku, jenž využívá virtuózních možností konkrétních nástrojů k expresivní charakteristice a zabarvení jednotlivých částí a vět k jejich architektonické výstavbě.
PRAŽSKÉ DECHOVÉ TRIO vzniklo původně z posluchačů AMU - hobojistky Lidmily Ježové, klarinetisty Milana Etlíka a fagotisty Lumíra Vaňka a představovalo prvý soubor tohoto druhu u nás. Jeho první vystoupení se konalo v roce 1966. Později došlo k výměně členů a za Lidmilu Ježovou, jež odešla na zahraniční angažmá, se podařilo získat ke spolupráci vynikajícího hobojistu Františka Hantáka. Ve složení Hanták - Etlík - Vaněk, pak nahrál soubor řadu rozhlasových a televizních snímků včetně této desky. Dnes hraje soubor ve staronovém složení - Ježová, Etlík, Miloslav Maisner. Těžiště repertoáru Pražského dechového tria spočívá především v hudbě klasicismu, významnou roli v něm však hraje i hudba soudobá, z níž řada skladeb byla souboru přímo určena.
Dr. Marta Ottlová