Populární trampský písničkář, interpret lidovek i skladeb operetního, tanečního či do-konce jazzového charakteru, člen pěveckého sboru Typografia, tenorista pražského Národního divadla i zpěvák trapných budovatelských častušek - tím vším byl ve svém životě tenorista Oldřich Kovář, pozdější zasloužilý umělec a nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.
Narodil se v Praze v roce 1907, vyučil se sazečem a pracoval postupně v několika pražských továrnách. Příležitostně zpíval již od roku 1926, v roce 1930 se stal členem sboru pražského Švandova divadla. Sólově zde prorazil při záskoku za tehdejšího prvního milovníka této scény, tenoristu Arna Veleckého. V roce 1932 již Kovář vystupoval jako sólista též ve smíchovské Aréně, v sezoně 1936-37 byl angažován v Tylově divadle v Nuslích. Kromě toho byl nezbytnou ozdobou četných monstrkabaretů a příležitostných hudebních večerů pořádaných v Praze i jinde po republice. Účinkoval také asi ve třech desítkách českých filmů a v několika dalších svůj hlas propůjčil některému z jinak nezpívajících filmových herců.
První gramofonové snímky natočil Kovář jako člen trampského pěveckého sboru Settler's Club pro gramofonovou firmu Homocord v září roku 1931. Ve stejné době a se stejnou sestavou, ovšem pod již počeštěným názvem Osadníci, natáčel tento trampský sbor gramodesky též pro etiketu HMV. Na některých z těchto snímků Kovář také hrál na havajskou kytaru.
V květnu roku 1932 natáčel Kovář gramodesky v nahrávacím studiu firmy Esta v pražských Holešovicích jako člen pěveckého souboru Mottlova parta - tvořili ji ještě Jenda Korda, Emil Martínek a Bohumil Dudař. Na klavír tuto čtveřici doprovodil Eman Fiala. Všech pět písní, které tato Mottlova parta (ovšem bez Jarky Mottla) ten den natočila, vyšlo mezi vůbec prvními českými nahrávkami na gramodeskách německo-české značky Pallas. Jméno Oldřicha Kováře jako sólového zpěváka se poprvé objevilo na etiketách gramodesek této firmy v polovině roku 1932 například u melodického tanga "To nikdy láskou nebylo", nazpívaného za doprovodu anonymního firemního orchestru s názvem Praga-Band. Od počátku roku 1933 Kovář natáčel gramodesky také pro firmu Esta - na jejích etiketách byl ovšem uváděn výlučně pod pseudonymy J. Kolda a O. Štefan. Nejvíce snímků pro etiketu Esta Kovář v této době nazpíval v duetu s R. L. Vašatou, na etiketách gramodesek této značky byli označovani jako Harmony Duo.
Počátkem roku 1935 Kovář podepsal exkluzivní smlouvu s firmou Ultraphon, pro kterou během následujících asi deseti let natočil mnoho stovek snímků. Jeho nejčastějším partnerem byl Karel Vacek, ale zpíval i s celou řadou dalších dobových zpěváků.
Od roku 1938 byl Kovář sólistou operního souboru pražského Národního divadla, i nadále však nahrával snímky populární hudby. Často též vystupoval v Československém rozhlase v pořadech vážné i populární hudby. Zemřel v roce 1967.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel