Mezi první nahrávky roku 1936 zařadila firma Ultraphon v polovině ledna premiérově snímky čerstvě sestaveného Orchestru Gramoklubu řízeného Janem Šímou, včetně sólových smínků jeho člena, akordeonisty Kamila Běhounka. (Všechny tyto a další snímky Orchestru Gramoklubu najdou posluchači na jiném titulu ze série Historie psaná šelakem.)
Dalším nováčkem na etiketě Ultraphon se v tomto roce stal pěvecký Sbor Vinohradské mateřské školky, jehož čtyřleté děti přednesly tři písničky ze sbírky "Rolničky" na slova Emila Jaroše - vydány ovšem byly jen dvě z nich. Jen na ukázku jsme zařadili jednu z nich (track 8), doplněnou o nahrávku smíchu v podání anonymního interpreta z gramodesky určené původně pro rozhlasové provedení hry "Markýz Gero".
Ještě méně štěstí měly tři písničky z veseloher Nového divadla Oldřicha Nového, které v autorském provedení Oldřicha Nového natočil "Komorní orchestr Bédy Kertena". Vedení Ultraphonu totiž rozhodlo, že žádnou z nich nevydá, zachovaly se nám proto pouze na zkušebních gramodeskách, z nichž jsme zařadili Louisičku (track 19) ze hry "Okouzlující slečna". V autorském provedení nevydanou píseň "Ty jsi mé štěstí" (track 18) ze hry "Jeho tři vdovy" natočil znovu orchestr R. A. Dvorského a poslední titul "Když v máji" na gramodeskách Ultraphon nevyšel vůbec. Další dvě písně z pozdější inscenace Nového divadla "Další prosím" za doprovodu Kertenova orchestru v podání Elly Šárkové a Oldřicha Nového již na komerčních gramodeskách normálně vyšly (tracky 15 a 17).
Určitou kuriozitu představuje píseň "Nováci, Nováci!" (track 10) v podání Orchestru Nováků a s vokály Pěveckého sdružení Nováků, deklarovaná jako "pochod Všesvětového sdružení Nováků".
Značný prostor poskytl Ultraphon v tomto roce E. F. Burianovi: z inscenace divadla D 37 "Milenci z kiosku" vyšly dvě písně (tracky 14 a 16), další dvě z "Lazebníka sevillského" a Klicperovy hry "Každý něco pro vlast" (tracky 12 a 13). Další snímky pak nazpívali E. F. Burian a členka jeho divadelního ensemblu Marie Burešová v sérii nahrávek již zmíněného Orchestru Gramoklubu, nevyšel pouze foxtrot "Dinah" s českým textem z pera básníka Vítězslava Nezvala a zpěvem E. F. Buriana, který se vedení Ultraphonu rozhodlo nevydat a tento snímek vyšel až po roce 1945.
V rámci výměny matric se sesterskou gramofonovou firmou Ultraphonu, jímž byl německý Telefunken, vyšla u nás asi desítka v Berlíně natočených písniček převážně českých autorů v podání německého tanečního orchestru řízeného kapelníkem Heinzem Wehnerem, označeného na etiketách jako Ultraphon-Tango či Ultraphon-Swing orchestr (tracky 2 a 9).
Na závěr tohoto výběru jsme zařadili dvě melodie natočené orchestrem Harryho Ostena se zpěvem protagonistů Německého divadla v Praze, určené pro naše německy mluvící obyvatelstvo. V této souvislosti stojí na zmínku, že výraz Schinkenfleckerln se pro zapečené těstovinové flíčky s uzeným masem používá výlučně v Rakousku - v Německu je neznámý.


Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel