Z komentáře k původnímu LP albu 1 11 1104 vydanému Supraphonem v roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Sedm českých tanců s názvem "Borová" i cyklus tří sešitů klavírních Etud a polek Bohuslava Martinů (1980-1959) poskytují svrchovaně zajímavý pohled do oblasti skladatelovy tvorby pro sólový klavír, jež se rozpíná od drobných instruktivních kousků pro začátečníky až po vrcholná díla nejvyšších hodnot a nároků, jakými jsou například Fantazie a Tokáta (1940) nebo Klavírní sonáta (1954). Liší se od těchto monumentálních děl svým základním zaměřením: jsou to svého druhu ohlasy; ohlasy lidového umění ve sféře moderního myšlení a soudobého projevu. Ohlasy, jimiž se dostalo v historii prvního velkolepého rozkvětu s nástupem romantické školy, ale které v našem kulturním okruhu neustoupily ani později z centra pozornosti četných skladatelů...V "Borové" došlo k pozoruhodné syntéze neoklasické techniky a lidové inspirace. Z lidových českých tanců poutala Bohuslava Martinů zcela zákonitě především polka, jejíž rytmické a charakteristické melodické obraty oživují invenční základ četných skladeb. Zejména svými klavírními polkami dotváří nově obsáhlý řetězec koncertních polkových ohlasů, na jejichž počátku stojí grandiózní romantická idealizace polky v pojetí Bedřicha Smetany. Vkus doby se však značně pozměnil: přímo programově zbavuje Martinů své kompozice vzniklé po roku 1918 a zejména pak po svém příchodu z Paříže (1923) romantického patosu i jadrné ("smetanovské") tanečnosti...Oproštění od okázalé bravury nástrojové stylizace z dob romantiků je ještě patrnější na souboru skladeb "Etudy a polky", které Martinů skládal v létě roku 1945, tedy na americkém kontinentě..."Etudy a polky" se hlásí ke skupině optimistických skladeb soustředěných časově do posledních měsíců války a prvního nástupu do života v míru...
Jaroslav Mihule