Z komentáře k původnímu LP albu 1 12 1608 vydanému v Supraphonu v roce 1975:
Tento název dal Leoš Janáček kolem roku 1908 sbírce 53 moravských lidových písní s klavírním doprovodem. Původní jejich název byl Kytice z národních písní moravských, odpovídající názvu sbírky 174 jednohlasých lidových moravských písní, kterou vydal Janáček s Františkem Bartošem již roku 1890. LEOŠ JANÁČEK (*3.7.1854 - † 12.8.1928) byl typem umělce, který vyrostl z lidu a lidových základů lašského kraje na pomezí moravskoslezském. Miloval svůj kraj a přilnul k jeho lidovým zpěvům, zejména z rodného Hukvaldska u Příbora. Bylo proto přirozené, že sebral, studoval v terénu i z vydaných sbírek (Erben, Sušil) četné lidové písně a tance a o moravské lidové písni uveřejnil nejrozsáhlejší studii v Bartošově sbírce Národní písně moravské, v nově nasbírané (1901). Klavírním průvodem opatřil zejména 150 lidových písní moravských, slezských i slovenských. V národní písni viděl celého člověka, tělo, duši, okolí, vše. Národní píseň měla podle něho jednoho ducha, v ní se jevil čistý člověk "s tou kulturou boží, nikoli s tou přiočkovanou". Janáček žil s národní písní a tancem spjat od malička, protože byl přesvědčen, že lidová píseň váže národ, váže národy, všechno lidstvo v jednoho ducha, v jedno štěstí, v jedno blaho....
Bohumír Štědroň