Z komentáře k původnímu titulu DV 5753 s výběrem scén z opery Zdeňka Fibicha Bouře vydanému Supraphonem v roce 1961 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...(Bedřich Smetana) cítil, že je možno i nutno otevřít české opeře okna do světa a jako podklad své příští opery Violy si zvolil Shakespearovu hru Večer tříkrálový. Žel, nedokončil ji, a tak námět zhudebnit světovou látku zůstal Smetanovým pokračovatelům. Dříve než Antonín Dvořák v Armidě (podle Torquata Tassa) ujal se tohoto úkolu Smetanův žák, oddaný přítel a stoupenec ZDENĚK FIBICH (*21.12.1850 - †15.10.1900). Je nutno říci, že jej rozřešil se ctí a úplně. Zhudebnil především světovou tragédii v Nevěstě messinské (podle F. Schillera), pak celý okruh antických bájí o rodu Tantalově v melodramatické trilogii Hippodamie a posléze Shakespearovu alegorickou pohádku BOUŘE...Po slohově čisté, přísné a koncisní Nevěstě messinské modetní scénický melodram, domýšlející hudebně dramatickýž princip důsledněji, než to učinil sám Wágner. A po Hippodamii zase lyrická opera, v níž nechybějí ani tradiční operní uzavřená čísla - árie, ansámbly a sboory. Zdeněk Fibich tu vyzkoušel půdu za všechny příští české hudební dramatiky a v tomto hledání nových cest je jeho přínos naší hudbě doslova smetanovský.
Dr.Ladislav Šíp