Komentář k původnímu EP 1143 2331-2 Minimedailon písniček Karla Mareše vydanému Supraphonem v roce 1979 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Většina lidí má ráda návraty. Návraty na stejná, důvěrně známá místa, i když do krajin svých vzpomínek přicházejí často po letech už s někým úplně jiným. Takovým návratem - i když v uvozovkách - by se dala nazvat tahle deska skladatele a režiséra Karla Mareše...Počátkem šedesátých let, kdy působil v divadle Semafor, kolem sebe seskupil partu nadšených muzikantů a podle scénáře Jiřího Štaidla nastudoval představení Ondráš podotýká, do kterého napsal i několik původních beatových písniček. A pro širší veřejnost objevil Pavla Bobka, Josefa Laufra, Mikyho Volka, Evu Olmerovou, Naďu Urbánkovou...a konec konců i skupinu Olympic. Tomuto období sám říká "objevování talentů" a jak se zdá, měl v mnohém šťastnou ruku. Než zlákal Karla Mareše film (vždycky toužil po rozměrnějších hudebních plochách) a televize, napsal desítky písniček, z nichž mnohé dodnes zůstávají v povědomí. Už se nám třeba tak dobře nevybaví jména interpretů, ale melodie nezapadají. Hvězda na vrbě, Oliver Twist, Tam za vodou v rákosí, Divoké koně, Jsi jako dlouhý most, U Kokořína, Slaný déšť...Dnes tvoří hlavní náplň jeho práce filmová hudba (Stín létajícího ptáčka, Zdrcadlení, Milenci z roku jedna, Hordubal) a scénická hudba k televizním inscenacím (Romeo a Julie na konci listopadu, Černá horečka, První žena království, seriály Stříbrná pila a Zákony pohybu), přesto však se k písničkám čas od času vrací. A jak říká - rád. Některé z nich se objevují v repertoáru Jiřího Korna, Waldemara Matušky nebo Karla Gotta; ono hledání a objevování talentů ho však neopustilo. Tentokrát to zkusil s herci, s nimiž při své práci pro film a televizi přichází nejčastěji do styku. A tak po pětačtyřiceti filmech a padesátce televizních inscenací přichází s deskou, na které se podíleli Jaromír Hanzlík, Hana Maciuchová a Jiřina Bohdalová. Ve třech případech je Karel Mareš autorem hudby i textu, jednu písničku (Buď prostě dáma) otextoval Zdeněk Borovec. MOŘE je jakási reminiscence na letní flirt, po kterém zbyly jen vzpomínky a trocha nostalgie, při níž se vybavují představy báječně prosluněných dnů (kdo by to neznal?), Jiřina Bohdalová v písničce BUĎ PROSTĚ DÁMA s patřičným nadhledem a přesně v intencích žánru udílí "rady" se šarmem jí vlastním. DÉŠŤ přináší půlnoční romantiku s lijákem za oknem, kdy má být řečeno vše a šansonové VZPOMÍNÁM překvapuje pěveckými dispozicemi Hany Maciuchové a vypráví o lásce bývalé. Čtyři melodie, ať už s parlandem Jaromíra Hanzlíka či zpěvem obou hereček, jsou dalším pokusem Karla Mareše v širokém toku naší populární hudby. Pokusem o objevování "talentů", hledáním a nacházením. Důkazem toho, že populární hudba už dávno není synonymem kolovrátkových popěvků, brilantních hlasů a nablýskaných aranžmá. Důkazem toho, že všechno může být trochu jinak, když se ví, jak na to.
Miloš Skalka, 1979

Pozn. vydavatele:
Původní sestavu EP jsme obohatili o bonusovou písničku skladatele KARLA MAREŠE (*2.8.1927 – †14.11. 2011)
EROTIKON (text Bohdan Urbanowski) v podání Jaromíra Hanzlíka, jež vyšla v roce 1989 na singlu 11 0245-7 v kombinaci s již zmíněnou skladbou MOŘE