Výrazná osobnost meziválečné populární hudby, komponista, textař, klavírní doprovázeč, kapelník, vydavatel hudebnin a v neposlední řadě i filmový herec John Gollwell (1893-1953), zasáhl do života celé řady neméně výrazných osobností hudebního života hlavně let dvacátých a třicátých minulého století: jako klavírista se prosadil v Hašlerově kabaretu Lucerna (1918-1922), koncem dvacátých let stál u počátku kariéry tenoristy Járy Pospíšila, ve stejné době založil pěvecké kvarteto New Revelers a na přelomu dvacátých a třicátých let dirigoval taneční orchestry, s nimiž nahrával populární i lidové písně na gramodesky několika zahraničních značek. Písničky z jeho pera vycházely na mnoha značkách gramodesek v podání řady tehdejších předních zpěváků populáru, například Karla Hrušky, Jana Fifky, Ferdy Kohouta, Slávy Grossmanna či Valentina Šindlera již od roku 1925, od roku 1930 pak i na gramodeskách dvou českých firem Esta a Ultraphon.
John Gollwell (1893-1953) se narodil jako Jan Borůvka v pražském Podskalí do poměrně dobře situované rodiny. Měl tři bratry - jeden byl lékařem a majitelem exkluzivní sanatoře v pražské Londýnské ulici, kde pracoval i jeho druhý bratr, zatímco jeho třetí bratr si zavedl výnosnou advokátní praxi. Gollwellova biografie však není úplná: podle tvrzení několika jeho současníků měl někdy po roce 1923 odjet na několik let do USA, odkud se údajně vrátil již se svým světácky znějícím pseudonymem. Pobyt v cizině zmiňují i jeho další životopisy, jež lze dohledat na internetu - přesto jeho činnost či pobyt mimo republiku nelze doložit žádnými konkrétními údaji, naopak jsou z této doby zdokumentována jeho četná kabaretní vystoupení i pravidelné pořady ve vysílání tehdejšího Radiojournalu.
Značně neobjektivně se o Gollwellovi rozepisuje textař a komponista Jiří Voldán ve své vzpomínkové knize "Šli tři muzikanti", vydané s roce 1970. Uvádí v ní například historku o tom, kterak během návštěvy vydavatelství přepsal Gollwellovi slova k tangu Já miluji jen vás, a tím z něj udělal evegreen. Gollwell si prý změny nepovšiml a nikdy se to ani nedozvěděl, vše prý zůstalo až dodnes utajeno. Poodhalme tedy po letech roušku tohoto údajného tajemství - onen původní text Johna Gollwella zní v podání Karla Hrušky na tracku č. 22.
Autorství textů ke Gollwellovým melodiím je nejisté také u písně Granada/Carmen (track 14) - etikety gramodesek zde uvádějí jak Gollwella, tak Jiřího Červeného. A když už mluvíme o textech: v písni Jedna slečna z Bojiště vokalista cituje jistého "dekóbru" - šlo o francouzského spisovatele Maurice Dekobru, autora úspěšných kosmopolitních románů překypujících kombinací sexu a politiky s dobrodružstvím (nejznámější byla jeho trilogie Srdce znavené, Madona spacích vozů a Gondola rozkoše a snů).
Od konce třicátých let se Gollwellovi moc nedařilo - přišel mimo jiné o své vydavatelství i svého nejlepšího přítele Karla Hašlera. Svůj život údajně ukončil sebevraždou - pokud je tato informace pravdivá, pak ji o pár let dříve možná anoncoval jeho text k melodii Járy Pospíšila "Podzimní sny" (track 26): Na podzim, když listí tiše padá, smutek se do srdce mého vkrádá. Co jsem v světě hledal, to mi život nedal, marně volám, po čem srdce touží: vrať se ke mně, vrať se, moje štěstí, pak budu zas osud lehce nésti…
Náš výběr melodií Johna Gollwella uzavírá swingová verze jeho největšího úspěchu, známé Mexicanoly, jak ji v roce 1943 natočil studiový orchestr Slávy Emanuela Nováčka.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel