Z komentáře k původnímu LP albu 1 15 0406 Instrumentální skladby starých českých mistrů - Vokální skupina Jiřího Linhy, které vyšlo v Supraphonu poprvé v roce 1968 a nyní je vydáváme poprvé digitálně:
Při prvním poslechu této desky se leckterému posluchači bude zdát, že Vokální skupina Jiřího Linhy jde jíž vyzkoušenou cestou francouzské skupiny Les Swingle Singers, kterou jsme slyšeli v Československu při druhém Mezinárodním festivalu v roce 1965. I když tu jistá analogie skutečně existuje, přece jen nelze považovat Linhovce za pouhé kopisty. "Swingle Singers si volí ponejvíce skladby rytmické a brilantní s množstvím rozkladů a stupnic. Uplatňují tak především svoji vynikající techniku," říká Jiří Linha. "Mě naopak zajímá krása a osobitost hudebního myšlení. Nemá valnou cenu upravovat znovu Bacha nebo Mozarta, protože francouzské nahrávky jsou prakticky nepřekonatelné. To mě přivedlo na nápad zpívat hlavně skladby starých českých mistrů, dnes neprávem opomíjených, a této hudbě také přizpůsobit naše výrazové prostředky." Při výběru repertoáru pro svoji skupinu soustředil Jiří Linha pozornost především na skladatele, kteří žili v 17. a 18. století a jejichž dílo spadá do doby barokní a na počátek klasicismu. Toto období charakterizují nejlépe díla těch autorů, kteří z nejrůznějších důvodů žili a tvořili ponejvíce v zahraničí. Tak například v Berlíně působila celá početná rodina Bendů, jejichž nejvýznačnějším členem byl JIŘÍ BENDA (1722-1795), pozoruhodná osobnost raného evropského klasicismu. Ve Francii zase žil ANTONÍN REJCHA (1770-1836), který byl velmi úspěšným skladatelem především komorní hudby, a jeho specialitou byla dechová kvinteta: slohově patří do přechodného období od klasicismu k romantismu. Navíc byl Rejcha také výtečným pedagogem a vyučoval tak slavné umělce jako byli Berlioz, Gounod, Franck a Liszt. Mnich BOHUSLAV MATĚJ ČERNOHORSKÝ (1684-1742) býval dokonce považován za Bachova konkurenta: polyfonní složitost skladeb tohoto vyzrálého kontrapunktika barokního slohu byla doplněna melodickou svěžestí i harmonickou přehledností. Jako symfonik a klavírní pedagog se proslavil JAN KŘTITEL VAŇHAL (1739-1813), v poslední době stále častěji oceňovaný především v USA. V hravém slohu s beethovenovskými rysy zase komponoval FRANTIŠEK ADAM MÍČA (1746-1811), jehož skladeb si vážil i sám Mozart. Ze skladatelů, kteří tvořili v Čechách, obsahuje deska nahrávky z díla plodného skladatele chrámové hudby JANA JAKUBA RYBY (1765-1815), který prošel slohovým vývojem od raného klasicismu k vyzrálému slohu mozartovskému, v němž se silně uplatnil pastorální prvek. K interpretaci těchto mistrů i dalších jejich současníků (např. FRANTIŠKA XAVERA RICHTRA, JANA LADISLAVA DUSÍKA a dalších) přistupuje Jiří Linha zcela osobitým způsobem...
Interpretace starých českých mistrů v podání Vokální skupiny Jiřího Linhy se dostalo významného ocenění ještě dříve, než byla tato deska dokončena: dvě první nahrané skladby - Míčovo Rondo a věta z klavírní Sonatiny As dur Jana Křtitele Vaňhala - byly totiž uvedeny na přehrávce pro zahraniční kritiky a publicisty, přítomné v Praze u příležitosti Mezinárodního jazzového festivalu PRAHA 66, kde byly velmi kladně hodnoceny. Věřím proto, že se budou líbit i vám.
Stanislav Titzl